100 let skautingu - Šátková metropole!

23. dubna 2007 v 11:22 | Tjen Welion |  Skautský život :)
Stovky skautů, stovky šátků, největší šátek na světě, cestování po Zeměkouli a hlavně kamarádi, bratři a sestry...... Bylo toho opravdu hodně a to všechno na Staroměstském náměstí v Praze

Všechno začalo již dávno před samotnou Šátkovou metropolí, protože bylo třeba vypracovat co nejlepší projekt. oddíly po celé republice si rozebraly státy, které chtějí prezentovat a snažily se připravit co nejlepší, nejzajímavější a nejzábavnější představení jimi zvolenáho státu. A ti nejlepší potom měli svůj stánek na pražském Staromáku. (tedy spíš prostor ve velkém stanu).

Tak a teď už k akci samotné:

V pátek 20.4. dorážím do prahy a mířím hned na Senovážné náměstí zakoupit lístky a šátek k oslavám. Dostávám pouze lístek a poukázku na šátek, protože ty už se prý na Ústředí nenachází. Prozatím se tedy spokojím s tím, že si nechám svůj krásný oranžovo modrý Holandský šátek a odjíždím k babičce :) Řidič v autobusu mě nevím proč nechá jet jen za 10 Kč, i když netuším proč, ale hádat se s ním vážně nebudu :)

Odpoledne u babičky probíhá jako příprava na zítřejší oslavu 100 let skautingu, což znamená žehlení kroje, kalhot, přišívání chybějících nášivek....

Sobota 21.4. S pocitem že vstávání před 7 hodinou mě jednou zabije, se hrabu z postele, v polospánku dojdu do koupelny, na chvíli se proberu studenou vodou, poté opět upadám do stavu jakési otupělé ospalosti a ve stejném stavu i odjíždím do Prahy. V Praze už je to o něco lepší a já se relativně probírám a vyrážím na Staromák, kde se asi ještě toho moc dít nebude. A taky že neděje :) Zatím tam je přípravný tým, který chystá infostan, zkouší vytvoření šátku, staví techniku na podium... A také je tu naše milá SOSka, tedy skautská ochranná služba, která vše ostražitě hlídá a se kterými já se bavím, než mi přijede Zelí :) Pro okolí to vypadá asi tak, jako když mě buďto sledují a nebo se mě chvílemi snaží vyvést z objektu, podle toho, jestli jdou vedle mně nebo za mnou :)
Konečně přijíždí Zelí a my dvě se začínáme pomalu procházet kolem vznikajících prezentací zemí, poslechneme si zkoušející bubeníky, lehce zděšeně i zkoušející Ewu Farnou a po chvíli na žádost Oliny vyrážíme na Ústředí pro jejich šátky. Ty se během našeho pochodu na Senovážné náměstí ovšem přesunují na Staromák, takže se s nepořízenou vracíme zpět :) Ve stánku našich skautek si vezmeme několik vlaječek Barbadosu a začínáme s propagací jejich stánku. Ta spočívá v tom, že obcházíme náměstí s vlaječkami a transparenty Navštivte Barbados! Jako první taky ulovíme Sosáčky Bulhara a Mištu a ozdobíme jim kroje Barbadoskou vlaječkou, kupodivu nijak neprotestují. Naše další oběť je Honzík, ktrého potkáváme s výpravou světlušek a také ho ozdobíme vlaječkou :) Chvíli potom na moju cedulku Navštivte Barbados přibude další nápis: Hledá se Marťan Olomouc! Důvod to má jednoduchý, protože jsme domluvení, že se tu sejdeme, ale hledejte jednoho Martina v kupce lidí :)

Ovšem hledání netrvá dlouho, protože začíná program, přesuneme se tedy k podiu a hlavně k síti, na které během dne vznikne největší šátek na světě. Celý den probíhá program na jevišti a u šátku následovně: Na jevišti se představí kontinent za který se budou vyvěšovat šátky a následuje hudební nebo taneční produkce, která má s tímto kontinentem něco společného (Hraní na dijaridu za Austrálii a Oceánii, Irský step za Evropu
ještě s vystoupením Ewy Farné, Brazilští bubeníci za J Ameriku,
Břišní tanečnice za Asii, Indiánské tance za S Ameriku, jakési zřejmě domorodé Africké tance za Afriku...). Mezi tím zástupci jednotlivých oddílů vyvěšují šátek svého státu... A takhle to jde vlastně celý den :)

Některá vystoupení na jevišti se nám velice líbí (Irský step, bubeníci), jiná už o něco méně (Ewa Farná), ovšem z těch jsou naopak velice nadšené malé světlušky a vlčata :) Nakonec ty vypadá následovně, zatímco starší couvají, mladší se hrnou dopředu, když to nejde tak na záda a za krk těch vyšších a starších (dělala jsem rozhlednu jedné Českobudějovické světlušce). A po koncertu Ewičky se přesouvají pryč a zase tu zůstávají povětšinou starší a fandí svým státům a vyvěšovatelům šátku :)

My se se zelí rozprcháváme hledat známé, oběhnout stánky. Já si nenechám ujít lovení Afrických zvířat vidličkou, ochutnám mořskou řasu v Japonsku a také trochu Wasabi (nejpálivější jídlo na světě).... No tedy nebylo to zrovna dobré :) Ještě mám trochu této zelené pasty na prstu, když přichází Bill, kterému tuto pochoutku okamžitě nabízí. Přijímá se slovy, že to chtěl vždycky ochutnat a poté s podivným výrazem ve tváři mizí kamsi k Toi toiům a od té doby ho nikdo na oslavách neviděl.
Já se přemisťuji k Ugandě, kde ochutnám dobroučké placky a o něco méně dobroučké banánové víno, na Madagaskaru se raději napiju jen vody stáčené z baobabu a ochutnám sladké placky. Také potkávám Příchovská vlčata s Rajčetem, takže je chvilku pronásleduji a domlouvám se, že s nimi půjdu na věž. Stále hledám Marťana a konečně narážím na jednoho bratra ze Štěpánova a za chvíli i na Beny, která mi poradí, ať přijdu v půl třetí k maxišátku, že tam bude martin vyvěšovat Beninský šátek :) Z věže s Příchovskými tedy nic nebude a za 10 minut půl třetí se prodírám k šátku. Marťan už stojí ve frinttě připravený vyzvednout si šátek.Po mém zběsilém mávání a volání ovšem vylézá z fronty a prostoru vyhrazeného pro šátkověsiče a alespoň chvíli máme na to sdělit si novinky. ta chvíle je slovy 15 minut, které mi po půl roce co jsme se neviděli přijdou jako absolutní nic, ale jsem ráda za každou chvilku, kterou jsme se viděli :)

Ještě si vyslechnu, jak nesmotaný šátek nevypadá moc dobře a jdeme motat můj nový oslavový šátek, ovšem způsobem, jeden drží druhý motá (viz. foto). Já jsem získala roli držáku a Martin mojí činnost komentoval výkřiky typu, koukejte ona pojídá šátky, no vyfoťte si jí, to je jen tak nevidí, asi jí doma nekrmí, schovejte si ten šátek nebo vám ho taky sní... No prostě bych ho v tu chvíli nejradši zakousla :)
Ale vše je odpuštěno, protože jsem dostala moc krásný dárek, který už asi nikdy nesundám z ruky nebo krku :)
To už ale musel jít zpět pro šátek a čekat až přijde na řadu s vyvěšováním. Alespoň ho ještě ozdobím Barbadoskou vlaječkou a přesouvám se ke Štěpánovickým skautům, kde na rozkaz Beny fandím Benínu a vyvěšovateli Marťanovi, který při čekání ještě šaškuje a pózuje pro fotografa, tedy pro mně :)
Pak už jen naposledy obejmout a zase mizí někde v dálce...

Ulovím si Zelí a domlouváme se, že po půl 4 odcházíme. Já ttedy ještě vyrazím do terénu rozloučit se se SOSáčky a s Honzíkem, jestli ho najdu. Místo toho potkávám Koumáka a ještě se trochu zapovídáme, takže odcházím o něco později.

A protože jsou teprve 4 rozhodujeme se se Zelí, že v Praze ještě zůstaneme a po chvíli dohadování se rozhodneme "vyvenčit" workoholika Tomáše :) Ten souhlasí s návštěvou čajovny, i přesto že se asi musel trochu leknout, když nás viděl. V čajovnš sedíme asi do 7 hodin, kdy už vážně musíme odjet zpět k babičce... takže se loučíme a odjíždíma směr Odolena Voda... Večer už jen prohlížíme fotky, povídáme a snažíme se alespoň trochu vyspat.. Ale usněte po litru zeleného čaje :D

Neděle 22.4.
Opět brzké vstávání, zabalit a vyrazit do Prahy na Petřín, který je ozdobený obrovským skautským šátkem :) V Praze nejprve přepadneme městskou mapu a pak už hurá na Újezd a na lanovku. Ovšem na milou lanovku je snad kilometrová fronta, takže volíme cestu pěší :) Ale nemyslete si, že po asfaltce, to je pro normální smrtelníky, my se tedy vydáme po jakési "Kamzí" stezce, kde máme občas pocit, že sklon kopce 70 % a nemožnost se kde chytit není uplně nejlepší nápad, ale nakonec dojdeme až nahoru a už vydíme ošátkovanou rozhlednu. Fotíme ze všech stran a po malém odpočinku lezeme nahoru :) I tady zběsile fotíme :) Po slezu z rozhledny ještě míříme do zrcadlového bludiště, pak už jen svačina v parku, potkat Štěpánovské skauty, opravdu naposled rozloučit s Marťanem, na vlak a domů :)

A to je vše přátelé...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama