Vejci na vladaře - tajemný sobotní večer

9. dubna 2007 v 19:40 | Tjen Welion |  Bronťárny
Krásný a tajemný večer s podivným koncem...

Vesničané jsou napjatí, co se píše na tajemném pergamenu, ale Veverka ho odmítá vydat, dokud si nezvolíme Mluvčího, ketrý tento list přečte. Mluvčí je zvolen a vesničané tiše poslouchají se zatajeným dechem. Konečně se začíná něco dít. V jeskyni na nás čeká neznámý průvodce, který nás dovede do země čarodějky. Budeme totiž potřebovat její pomoc. Role mluvčího ovšem stále nekončí, od východu z hradní brány je jediný, kdo smí promluvit a hlavně je jediný, kdo smí průvodci přednést prosbu o dovedení do Země čarodějky. Pomalu sestupujeme k jeskyni, která je osvětlena jen třemi malými svíčkami. Uprostřed jeskyně stojí neznámý muž zahalený v dlouhém plášti, v ruce drží svíci a čeká na náš příchod. Ve chvíli kdy se v jeskyni shromáždí všichni vesničané předstupuje Mluvčí před Průvoce a žádá ho o pomoc. V očích všech vesničanů včetně Mluvčího se zrcadlí strach, Průvodcovu pomoc skutečně potřebují, hlavně nesmí nic pokazit. Průvodce přislíbí vyhovět naší žádosti, ale také se s jednou na nás obraci, předá nám prázdný list pergamenu a my na něj musíme napsat, co pro nás znamená štěstí. Ve tváři vesničanů se dá vyčíst překvapení, některým se však očividně před očima odvíjí šťastné okamžiky jejich života. Když pak jednotlivě přistupujeme k Průvodci, abychom od něj převzali pergamen a svíčku představující od teď náš život, nikdo z vesničanů již nedokáže skrýt svůj strach. Zahrávat si s magickými mocnostmi není jen tak a z čarodějky mají strach všichni. Nikdo ale nechce couvnout, vladař je krutý a pro jeho zničení jsou všichni ochotni obětovat i svůj život. Od chvíle kdy opustíme jeskyni máme 15 minut na to, abychom napsali, co pro nás znamená štěstí a shromáždili se u ohniště, kde se odpoledne pálilo listí a větve. Vesničané se rozmisťují po parku, každý ponořen do svých myšlenek, pergameny se rychle a tiše plní. Mluvčí dopisuje a pomalu přechází po parku, sleduje blikotající plamínky svíček ostatních vesničanů, pomalu přistupuje k ohništi, kde ještě žhnou uhlíky. Několik dalších lidí je už také přítomno, všichni upírají oči do plamene své svíčky a mlčí.
Již jsme všichni a přichází i průvodce. Ptá se proč chceme vstoupit na Území čarodějky. Mluvčí odpovídá, že chtějí zničit vladaře, v zájmu utlačovaného lidu a Průvodce souhlasí, že nám pomůže. Vede vesničany dlouhou cestou, na kterou jim svítí jen jeho svíce a malé svíčky, ve kterých je teď ukryt náš život. Před vstupem na Území čarodějky se ptá, jestli skutečně chceme vstoupit. Všichni bezeslova přikývnou a vstupují branou do místa ozářeného svíčkami. Průvodce je dovede až do kruhu počátku, zde začne naše cesta za odpovědí, jak zničit krutého vládce. Průvodce sám usedá opodál a bubnuje na bubínek, zatímco my musíme projít přes kruhy ohně a hlíny a shromáždit se v posledním kruhu.Jedině v kruzích jsme chráněni před pohledem čarodějky, která bez milosti zabije každého, kdo se před jejím zrakem pohne, tím že sfoukne jeho svíčku. Jedině oběť jiného vesničana ho ještě může zachránit. Pokud někdo donese svíčku jeho života do kruhu Počátku, zapálí tak znovu jeho život a oba mohu pokračovat v cestě, nespatří - li je při tom čarodějka. V kruhu ohně se každý z vesničanů musí vzdát jedné ze svých podob štěstí, spálit ji a navždy opustit, aby směl pokračovat v cestě. V kruhu hlíny pak musí vymodelovat sám sebe, jak se cítí v době, kdy prochází tímto územím. A nakonec už jen poslední kruh, kde by se měli všichni nakonec shromáždit.Pro všechny je však malý, a tak se první příchozí vesničané staví okolo a bez hnutí sledují své druhy, nejsou chráněni kouzlem kruhu, a proto je jediný pohyb může stát život. Přesto všichni hned vystupují z kruhu a je - li třeba přenáší svíčky zabitých do kruhu počátku, aby všichni došli k cíli. Konečně dojde i poslední z vesničanů a Průvodce nás vyvádí z Území čarodějky a předává nám návod ke zničení vladaře. Je jím podivný alchimistický znak pro věc zvanou cholesterol, krutý jed obsažený ve vejcích. Vesničané tak mají plán jak na vladaře a rozcházejí se povětšinou do svých spacáků nebo ke společnému večeru ve stísněné kuchyňce. Převažují šťastní vesničané, vždyť právě získali zbraň, která jim pomůže ke svobodě. Jen dvě vesničanky neodchází v klidu spát, úvahy o štěstí a neštěstí jim tíží hlavu. Naštěstí jsou tu jiní vesničané a sám Průvodce, kteří jim vyženou chmury z hlavy, a tak všichni odchází v spát s hlavou plnou myšlenek...

TO BE CONTINUED!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zidgor Zidgor | 9. dubna 2007 v 20:26 | Reagovat

Děj už graduje. Co asi příjde v neděli... :)

2 Tjen Welion Tjen Welion | 9. dubna 2007 v 21:51 | Reagovat

Přijde co přijít muselo... :) Neboj... Dočkáš se...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama