Jeskyňovíken - pátek

28. května 2007 v 15:50 | Tjen Welion |  Bronťárny
Tentokrát už bez fotek, ale zato celkem popsané :)

Ze školy odjíždím celá zlitá octem a posypaná moukou, takže co nejrychleji se snažím dostat k tátovi, pořádně se umýt a vyprat si oblečení, které dosti nelibě zapáchá a honem honem na vlak, abych dojela do Srbska včas. Vlak dobíhám jen tak tak, když přijdu do nádražní haly, právě hlásí, že je připraven k odjezdu, takže se trochu proběhnu a jak jinak, než že nemám lístek. Naštěstí průvodčí je v klidu, takže ani přirážku neplatím :) V Berouně musím přestoupit a hlavně asi půl hodiny čekat na spoj do Srbska a potom tento spoj taky najít. V pokladně mi na otázku na který směr jede vlak do srbska, pokladní odpověděla doleve, přičemž ukázala vpavo, z čehož jsem moudrá zrovna dvakrát nebyla. I tak se dostanu do správného vlaku a hned na další zastávce vylézám ven. Jak se dalo čekat, ani tu ani památka po jiném člověku, takže se složím s krosnou na lavičku, vyndám knížku a čekám a čekám, až do doby než přijde hlevní organizátor Karel. Tak teď už tu čekáme dva :) Toto čekání je zpestřeno informací, že na této víkendovce budu jediné děvče, což jsem už trošičku předem tušila, protože maily ostatních účastníků moc "holčiče" nezněly... Po několika minutách se do nádraží přiřítí vlak a my vyhlížíme organizovanou skupinku, které se ovšem nedočkáme.. No jo Pražáci (nebo chlapi? ) se ani na společném odjezdu neumí domluvit, takže jedou všichni zvlášť a strašně se tomu diví...Probíhá první podávání tlapek, snad i nějaké představování, ale na první pokus si pamatovat 8 lidí to přeci nejde. :) Z nádraží vyrážíme na Kubrychtárnu, nespočetněkrát mi někdo chtěl nést tašku, batoh... No prostě má své výhody být někde jediná holka :) V chatičce pěkně odložíme věci do podkroví, většina se zaraduje nad přítomností molitanů a jde se dolů do jídelny, kde vybalíme jídlo. Vzniklá směs je velice zajímavá, buchty si tu "podávají ruce" s ředkvičkami a tak podobně.. :) Ale na jídlo zatím není čas, a tak jdeme ven - vyzkoušet alespoň nějaké hry. Seřadit se na kládě podle jmen, aniž bychom spadli dolů- do řeky plné krokoýlů - daří se nám celkem dobře, Michal se utopil asi 10x, což je poněkud zajímavé, vzhledem k tomu, že měl celou kládu sám pro sebe a nikdo ho neobcházel... Následuje další aktivita, společné pokládání klacíku na zem, které prostě vysvětlí jedině fotka :)
A hlavně to vůbec neni tak jadnoduché, jak by to mohlo na první pohled vypadat.A protože si určitě nikdo nepamatuje, kdo je kdo, tak se jdeme znovu představovat, tentokrát aji se zájmy, prací, bydlištěm... No vždyť to znáte, ne? Následuje procházka k vodopádům, které sice nejsou za současného sucha příliš velké, ale i tak jsou moc pěkné. Tato cesta za přírodními krásami se zvrhne ovšem v pastvu, když nám Pavel hledá jedlé kytičky. Z této části víkendovky vznikla opravdu parádní kolekce portrétů :) Zelená strava ovšem pánům nestačí (dobře, aji dámě ne :) ) a jde se na opravdovou večeři, která probíhá u pánů formou, co si kdo uloví a u mně o něco jednodušeji, co mi kdo uloví :) Posilnění se přesouváme do hospody v Srbsku, kde si pro nás jeskyňáři připravili nějaké prezentace o jeskyních a bezpečnosti. Já už v této fázi zjišťuji, že odjezd sem byl zřejmě omyl... Pavla s Elstim to uspí, takže jdeme radši zpět na Kubrychtárnu. Ovšem teď už potmě a bez čelovek, takže parádní cesta. Došli jsme všichni a v celku. Před spaním si ještě chvíli popovídáme, ale za chvíli už pomalu všichni usínají jako miminka.. jen někdo je trochu chrápající miminko :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama