Men In B(l)ack Sobota 30.6.2007

14. července 2007 v 23:11 | Tjen Welion |  S.U.P.i
Výcvik pokračuje.

Sobota 30.6.2007 - opět diskriminuji Marťanskou menšinu...

Těžký je život agentů, a tak vstávání proběhne až nepříjemně brzo(neberte to vážně, protože jsem byla krásně vyspalá a vůbec si nepamatuji v kolik se vlastně z těch spacáků lezlo, prostě potřebuji něčím začít).Snídaně proběhla před branou výcvikového centra a po ní následoval nástup do výcviku. Je totiž velice důležité umět bojovat všemi dostupnými prostředky, a tak vybaveni zahradnickými nůžkami, hráběmi a kosami jdeme zápasit s vysokou trávou, kopřivami a sem tam i s nějakým vzrostlejším stromkem, který si ke svému životu zvolil špatnou část galaxie. Díky naší snaze o zvládnutí dokonalé bojové techniky jistě na Pecce nepoznají svůj "park", který původně vypadal, jako prales. Po našem odchodu totiž opravdu vypadal jako romantický parčík s krásnými cestičkami, které lemuj upravený živý plot a na jehož vrcholku stojí lavička, kde je nádherný výhled do kraje a fotí se u ní svatebčané (ano i to jsme během výcviku zažili).

I tuto část naší cesty k Agentskému titulu jsme zvládli skvěle i oběd jsme si za to zasloužili. Skládal se dokonce ze dvou chodů, tedy gulášové polévky a vařených brambor s tvarohem. (Někdy je skvělé býti Adeptem, či agentem, takové dobré jídlo se jen tak nevidí, jen zřejmě bylo napadeno nanoboty, kteří napadli imunitu Agenta P)
Oběd byl sněden a Adepti i Agenti byli poněkud unaveni, tedy se šlo odpočívat. Ale jak jsem již řekla, Agentský život není procházka po růžové planetě, a tak se dozvídáme, že budeme nasazeni do důležité akce. Planetě Zemi totiž vyhrožují mimozemšťané dvou ras (Labuťani a asi Marťani) a my musíme zabránit katastrofě. A co že to po nás chtějí? Tak milá paní Labuťanka si vyhlétla nějakého Pluťana a chce ho za manžela a my jí ho máme hledat...A co po nás žádali Marťani? jednoho kocoura, který místo rolničky nosí na krku nějakou galaxii. Agentura už měla naštěstí pár informací, kde se mohou tito dva nacházet, ale my jsme museli zjistit informace další. k tomu nám měl v první řadě pomoci jakýsi doktor, takže jsme se přesunuli do hyper prostoru.. (Že nevíte jak vypadá přesun do hypeprostoru? no jak bych to jen přirovnala. Tak tedy, dokážete si představit, že se v řadě za sebou držíte v 8mi lidech za ruce, běžíte hodně rychle z kopce, prolézáte křovím, pod značkami...? Tak asi podobný pocit zažijete při prvním přesunu do hyperprostoru.)
Díky tomu jsme se brzy ocitli na planetě, kde se nalézal i zmíněný doktor, byl však těžce raněn a my jsme ho museli dostat do bezpečí a v klidu vyslechnout. Všude okolo ale bylo spoustu nepřátel a ani svými společníky jsme si nemohli být jisti, proto nám agenti poprvé svěřili opravdové zbraně a to hned dva druhy - reaktivní (neznalému oku by snad mohly připomínatinjekční stříkačky a lahve s vodou, které mají díru ve víčku, ale je jasné, že to byl jen klamný dojem) a potom také zbraně tříštivé (na první pohled skoro vypadající, jako igelitový sáček plný vody). Takto vyzbrojeni jsme se mohli vrhnout do lesnatého terénu zdejší planety a probojovat se až k ubohému raněnému doktorovi. Agenti i Adepti utržili nespočítaně zásahů zbraněmi, tedy museli náležitě regenerovat - při zásahu reaktivní zbraní stačilo 10x oběhnout nějaký strom, který nám tím obětoval něco ze své energie, ale pří zásahu tříštivou zbraní to bylo horší, to si raněný adept musel sednou, přendat si ponožky z jedné nohy na druhou a ještě si obléknout obráceně tričko. Po dlouhém boji se nám konečně podařilo dostat doktora do bezpečí a v klidu ho vyslechnout. Jen se nám nepodařilo zachránit mu život, chudák nám řekl co věděl, zemřel a vypařil se...
S dalšími informacemi jsme se opět přesunuli do hyperprostoru a zamířili do jakési hospody, snad poblíž konce vesmíru nebo kde.. Nicméně nám zdejší hostinský měl poskytnout další informace o pobytu ženicha a kocoura. Hostinec se nacházel na poněkud bouřlivé planetě, mračna nad našimi hlavami se nám vůbec nelíbila a ještě méně se nám líbila absence hostinského. zřejmě ho někdo odstaranil z cesty. naštěstí všechny informace pro nás zanechal v trezoru, který jsme se pokusili otevřít. Princip otevření byl značně zastaralý - ohromné kolo, do kterého jen stačilo vepsat pravidelný pětiúhelník a z bodů v jeho vrcholech odečíst souřadnice k otevření. Mechanismus byl však zřejmě věkem zdeformovaný, a tak se nám ani po VELICE DLOUHÉM snažení nepodařilo do trezoru dostat a kvůli špatně zadaným souřadnicím se nám ho dokonce podařilo vyhodit do vzduchu, což zlikvidovalo cenné dokumenty uschované uvnitř.
Nedalo se nic dělat, naše cesta pokračovala, i když bez informací. Opět jsme se přesunuli do hyperprostoru, tentokrát bych tento stav přirovnala spíše k točení se ve dvojici velkou rychlostí, kdy se dotyční točící se lidé rychle pustí a rozletí se každý jiným směrem. Naší další zastávkou bylo jakési vesmírné středisko, kde nás čekal zřejmě nejslavnější vědec v galaxii a byl ochoten pomoci nám. Než jsme k němu mohli přijít, museli jsme projít znalostním testem, přes který naše skupinka o kousíček neprošla (to je tak, když si Adeptka T myslela, že Aries je býk...). Naštěstí vědec promluvil alespoň se druhou skupinou, a tak jsme o cenné informace nepřišli. Ale stále nám nějaké podstatné věci unikaly...
Naštěstí přišlo hlášení z Agentury, že máme zavolat do jakéhosi překladatelského centra, kde nám jistě řeknou něco dalšího, snad se jim podařilo zachytit nějaké tajné informace... Ke komunikaci však bylo třeba výkonné antény, kterou jsme bez problému vytvořili a pak už stačilo jen bzučet na správné frekvenci a informace byly na světě... Tak a teď honem honem k dalšímu zdroji informací, Marťané jsou již nervózní a co kdyby náhodou splnili svoje hrozby a zničili zemi?
Opět se přesouváme do hyperprostoru, tentokrát za pomoci fotonových děl (Opět malé přirovnání - řada lidí se drží za ruce a stojí čelem z kopce, zády k nim se na každém kraji drží další dva s fotonovými děly - skoro jako by měli foťáky a fotili s bleskem- a s pomocí oněch záblesků se pohybují ostatní čelem vpřed ti dva u děl směrem vzad. Ale opět jde jen o přirovnání, přeci jen si nejsem jistá kolik čtenářů již vstupovalo do hyperprostoru).
Po chvíli letu nás čeká další zastávka, na nějaké nicotné planetce se našel ještě nicotnější mikromagnetofon s vybitými baterijemi, na kterém jsou ovšem velice důležité informace a tedy je na nás, abychom ho řádně zprovozuschopnili. Naštěstí se díky telepatii můžeme napojit na nanoboty uvnitř mikromagnetofonu a vysvětlit jim, jak do něj zapojit baterie. To není ale zase tak snadné, jak by se mohlo zdát, on takový nanobot není zrovna nejchytřejší stvoření, a tak mu vše musíte nejen říct, ale i předvést. Tedy se dělíme na dvě trojice, které se dále dělí na pravou ruku, levou ruku a řídící jednotku, kdy ruce mají zavázané oči a drží se řídíc jednotky a reagují pouze na její posuňkové pokyny. Takto musí zvládnout přesvědčit nanobopty, aby zapojili nové baterie. (Pro vnější pozorovatele to vypadá, jako když trojice, která se drží za ruce přelévá šťávu a vodu ze dvou lahví do jedné prázdné, ale opět se jednalo o mnohem složitější proces.) Díky tomu jsme zprovoznili mikromagnetofon a dostali se k informacím. Žádný další informační zdroj již nebyl v dosahu, tedy opět následuje hyperprostorový přesun, tentokrát zpět do sídla agentury, kde se Adepti snaží vyřešit záhadu úkrytu Pluťana a kocoura, což se nakonec Adeptkám K a B opravdu podaří a Agenti se rozhodnou, že je na čase, aby Adepti byli povýšeni na Agenty. A tak se ze mě Adeptky T stává z mě nepochopitelného důvodu Agentka M (snad za to může blízký vztah mezi mnou a Agentem M??) a dokonce dostávám i agentský odznak, který najdete v současné době na mém krku..
Nyní již jako Agenti zasedáme k večeři (sladký a slaný tvaroh - mňam) a postupně únavou odpadáme do spacáků a usínáme k čemuž nám na kytaru hraje Agent P.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama