A uzřel trpaslík Supí doupě... Neděle 5.8.2007

28. srpna 2007 v 23:44 | Tjen Welion |  S.U.P.i
-

Ráno, kostel odbíjí 6 hodin. Probouzíme se, měníme si strany ve spacáku a spíme dál. Ráno znovu, tentokrát 3/4 na 9, kostel neodbíjí nic, tedy radši vylézáme a aniž bychom měli ponětí o čase, jdeme ke kostelu podívat se na hodiny. Času máme dost, obchodník se objeví až v 10, tedy usedáme na lavičku, čteme si jen tak z dlouhé chvíle reinkarnační text a vyčkáváme. Ve 3/4 na 10 se zamyslíme nad tím, že tohle ale není kaplička a my máme být u kapličky. vyrážímetedy hledat kapličku, místní obyvatelstvo nás posílá kamsi do lesa, kde se prý říká Na kapličce. Dorazíme tam a zjistíme, že tu jsou všechny skupiny dobrodruhů, čekáme do půl 11 a když se nikdo neobjeví, vracím se ke kostelu, kde je skutečně onen obchodník. Tedy vlastně obchodnice Bára, která nám prodá za 1 stříbrný kus sýra, za další stříbrný půl chleba a za další stříbrný by prodala i vodu, ale my se rozhodneme si jí od někoho vyprosit.Po nákupu a lehké snídani jí ukazujeme naše artefakty, řekne nám jen, že k nim máme napsat průvodní listy s popisem předmětu. Náš popis byl lehce svérázný, ale s tím se musí počítat, když jsem svěřila jeho psaní zlodějovi. Vypadalo to asi takhle: Dřevěná figurka, jako na člověče s pěti kovovými vlasy a další namalovaný. Šikmé oči, divný pohled. Okolo omotaná provázkem. Na nohou napsaný runový nápis, prý Paik.Kolem krku červený sráč. S tímto listem jsme se vypravili za nějakým řemeslníkem, který měl tento artefakt posoudit. Řemeslník Luďka zhodnotila, že toto artefakt neni a lehce nám naznačila, že jestli opravdu chceme získat artefakt, asi o něj budeme muset někoho připravit a dobrovolně nám ho asi nikdo nevydá. Nejprve máme v plánu pustit se do boje sami, ale když potkáme denču s Jiříkem, měníme názor a dohadujeme se s nimi na spojenectví. Souhlasí a jen si jdou nechat posoudit vlastní artefakt. Po jejich návratu nám nicnebrání v útoku. Dvojici Kocour a Lucka necháme jít, ale Blejk s Kovářem nám už neuniknou. Po dlouhém a krutém boji je porážíme a obíráme o artefakt. Honem ho necháme posoudit a mizíme z jejich dosahu k další kontrole. Zloděj Anežka posoudí artefakt Denči a Jiříka a zhodnotí, že to není ten pravý, náš společný uloupený artefakt nejdříve označí za skvělou zlodějskou práci (naše pověst je rychlejší než my) a poté zhodnotí, že by to mohl být artefakt pravý. Tak tedy pokračujeme v cestě s jedním možná pryvým a dvěma falešnými artefakty. Naše kroky vedou přes ohrady plné krav a koní, což není zrovna příjemný pocit, když si člověk představí to obrovské kravské stádo, jak se na něj hrne. Ale máme štěstí a projdeme bez sebemenší úhony. Na břehu rybníka čeká další řemeslník, který náš artefakt dlouho prohlíží, poté jej musíme namalovat (to si beru na starost já) a zapsat celou jeho minulost od doby, kdy byl vyroben(o to se postaral Jiřík).Když máme hotovo, sdělí nám Pavel, že to vypadá jako pravý artefakt. Pokračujeme dál, připraveni k boji, vždyť kdekoliv může někdo číhat. Právě procházíme po cestě vedle které vede násep a nahoředalší cesta, když Jiřík prohlásí: " Tam by se mohl někdo schovávat a zaútočit." V tu samou chvíli vidím, jak se na nás hrne Kovář s Blejkem, zřejmě si přišli pro svůj artefakt. Znovu je tedy porážíme a oni odchází reinkarnovat na násep. Dojdeme až k jakési zřejmě vědmě Markétě, která nás přesvědčí, ať se zamyslíme nad tím, co nám tahle cesta dala a co vzala. Sedíme tiše, myšlenky se nám honí hlavou, každý hledá svoji odpověď... Ve chvíli, kdy ji každý našel vezme Merkéta náš artefakt a opět potvrdí, že by mohl být pravý. Vstaneme a vracíme se po cestě, kde nás již jednou napadla Blejk a Kovář, nemůžeme uvěřit jak jsou odvážní a neústupní, znovu se nám staví do cesty a po našem odchodu opět musí reinkarnovat...My se snažíme co nejvíce vyhýbat hlavním cestám, teď po nás jistě půjde víc než jen jedna dvojice. Tyto dohady nám potvrdí i řemeslník Vochechule, když nám potvrdí, že náš artefakt může být pravý a sdělí nám také, že ve hře už jsou jen dva možné artefakty, možná už jen jeden, protože ten druhý už může být dávno potvrzený, či zamítnutý v hostinci.. Tedy pokud je zamítnutý bude vysoce pravděpodobné, že na nás všichni budou čekat a cestu do hostince si budeme zřejmě muset vynutit lehkým násilím a kouzly. pokračujeme tedy cestou necestou, přičemž volíme radši tu necestu, k poslednímu řemeslníkovi se plížíme křovím a bohové vědí čím ještě. Naštěstí nepotkáme ani živáčka, a tak si vyslechneme Pájův úkol, který musíme splnit než ohodnotí náš artefakt. Úkol zní jednoduše, ve vodě je klacek, který máme přinést. Do vody se však nikomu nechce, a tak hledáme jiné řešení. To spatřujeme v osobě malého chlapce, který se v rybníce koupe. Požádáme ho tedy, aby klacek donesl. Chlapec souhlasí, ale bohužel se začne topit. Jiřík se tedy v plné zbroji vrhá za ním a vytahuje ho z vody. Chlapec žije a snad ani žádné psychické následky nemá a my se dozvídáme, že náš artefakt je pryvý. Teď už jde o všechno, musíme se dostat na neutrální území hostince a nesmí nás při tom chytit. Honza vymyslel trasu a snažil se nás provést co nejblíže ke zdi, ketrou jsme se chystali přelézt. Tento plán zkrachoval ve chvíli, kdy jsme u oné zdi uviděli hlídkující skupinku válečníků. Nezbylo tedy nic jiného, než celou zahradu hostince obejít lesem, přeběhnout přes jaousi oranici, zmizet v křoví a pod nízkými stromy, kde by měl být plot, který snad půjde přelézt. Prodíráme se tedy mezi větvemi a najednou koukám, že jsme v areálu hostince, naše zjištění této skutečnosti vypadalo asi následovně:"Hele, sem se skládá dřevo!"
"Jo, tak to sme asi tady ne?"
"Asi jo, hele to sme toasi vyhráli?"
Překvapení vystřídala ohromná radost, protože nejenže jsme bez úhony donesli pravý artefakt, my jsme ještě dokázali, že věštby se můžou pořádně plést!!
Výkřiky radosti proberou i stráže za plotem, které čekají marně na náš příchod a naši přítomnost uvnitř areálu asi uplně nechápou, což nám ještě více zvedne náladu.
Po jídle a odpočinku si nás zavolá Markýz, Denča mu odprodá naše artefakty za 40 zlatých, a tak máme každý 10 zlatých... A to už je hooodně slušná cena za odvedenou práci, co myslíte?? Já se svůj podíl rozhodnu využít na postupovky na 4. úroveň. Při zjištění, že se jedná o kouzelnický souboj se začnu trochu bát, když si hodím jako soupeře cechmistra Páju, začnu se bát ještě víc. A když mě zabije, tak už se nebojím, jen vztekám :) Člen našeho vítězného týmu Jiřík mi půjčí dalších 9 zlatých a já si znovu házím soupeře, pro změnu si hodím Páju a pro změnu končím rozcupovaná na kousíčky pomocí blesků. Když se znovu složím dohromady, dostanu od Jiříka a Denči opět půjčeno 9 zlatých, tentokrát mi hází Honza, ten přeci bude mít větší štěstí. Ano, opět je to Pája... Anežka mi zapůjčuje šťastný kolíček, Jiřík dává důležité rady, Denča se k němu připojuje, drží mi palce, všichni okolo fandí a i přes to všechno mě po chvilce likvidují Pájovi blesky. Chystám se odejít, ale Denča vyhlásí fond na můj postup, nevím, kdo všechno přispěl, ale asi za 10 minut jsem stála znovu proti Pájovi (to už ani nemohla být náhoda), ověšená kolíčkem od Anežky, kolíčkem od Honzi a opět hlavu plnou rad, jak zničit Páju ("Házíš jako žensá, neházej jako ženská, jo vlastně ty si ženská!" - fakt díky Jiříku :) ). A konečně tento 4. pokus jsem vyhrála... Sice taky polomrtvá, ale vyhrála... A navíc v pořádných dluzích, které ovšem nikdo nechtěl vrátit...:)
Po tomto šíleném zápasu se zjevil MArkýz a zadal nám úkol. Alchymisté a Kouzelníci si nacvičí divadlo o našich Zlodějích a Válečnících a Zloději s Válečníky zase divadlo o Kouzelnících a Alchymistech. Vymýšlením strávíme mnoho času, který je přerušen večeří, po které ještě doupravujeme poslední mezery ve scénáři. Večer by se naše představení mělo zahrát Králi, ale ten se naštěstí neukáže, což je pro nás velmi pozitivní zpráva, neboť jsme všichni unavení a vítáme raději postel, než jakoukoliv činnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama