A uzřel trpaslík Supí doupě... Pátek 3.8.2007

28. srpna 2007 v 21:35 | Tjen Welion |  S.U.P.i
-

Ráno probíhá již tradičním způsobem, započaté svoláním domobrany , pokračující snídaní a v 7 se opět rozcházíme každý za svou prací. Ve dvě hodiny přestaneme pracovat a jako hladoví vlci se vrháme do hostince na oběd.
Po něm se my učni můžeme pokusit třeba složit postupové zkoušky na vyšší úroveň, či jen tak odpočívat v pohodlí hostince, či ve stínu stromů na chladivém trávníku. Nic však netrvá věčně a hlavně klid ne, a tak se za chvíli kdesi vynoří Markýz a vysílá nás po jednom do lesů, kde nás čeká mnoho různých věcí, lidí, zvířat.. Moje první cesta vede k mocnému čaroději, který má pro mne poněkud podivný úkol, chce, abych mu našla V.L.Ka a poté navštívila hostinec. Ztraceného V.L.K.a bohužel nenacházím, a tak své kroky směřuji do hostince, kde potkám hraničáře. Pozve mě ke stolu, nalije vína a začne mluvit, no znáte ty řeči, co se tak běžně vedou nad pohárem dobrého vína... Po chvíli přichází další poutník a hraničář si nás přivolá k sobě, má pro nás úkol. Potřebuje poslat nějakou ženu přestrojenou za princeznu k Markýzovi a cestou by ještě měla cosi donést bábě kořenářce. S polu s Kučkučkulou tento úkol přijmeme a jdeme splnit ještě jednu moc důležitou věc. Kdosi (vůbec to nebyla Kuč) byl pověřen mágem, aby mu přinesl markýzův prst, a tak jdeme Markýze varovat. Kučkučkula padá Markýzovi k nohám, vše mu přiznává a Markýz jí velmi šlechetně odpouští, dokonce nám i naše varování zaplatí. My se tedy vracíme do hostince, kde již sedí skupinka dobrodruhů a radí se o svých dalších plánech. Kuč a já odsouhlasíme již jistě náš plán s princeznou a tak se za malou chvíli potlouká lesem "rádoby princezna" a její dvorní dáma. Cestou nalezneme ztraceného V.L.Ka a doneseme ho mágovi, tím si vysloužím jeden stříbrný, no nedá se říct, že by byl nějak přehnaně štědrý. Nám to ale nevadí, doufáme ve větší odměnu od Hraničáře, jen co splníme svůj úkol. Cestou ke kořenářce potkáváme jakési zvíře, vypadá tak trochu jako kráva, leží pod stromem a spokojeně spí. Míjíme ho bez nějakého většího zkoumání a pokračujeme ke kořenářce. Ta nám poděkuje za donesení peněz od hraničáře a my pokračujeme k Markýzi. Kořenářka nám ještě poradí, ať na hostinu k Markýzovi vezmeme jeho známého barbara, potkáme ho jistě cestou v sadech. A opravdu, barbar si tu spokojeně leží pod stromem, ale jakmile slyší o hostině k uvítání princezny, hned se k nám přidává. Cestou má nepěkné narážky, které by každá slušná princezna ne zrovna ráda slyšela, ale my kouzelnice už jsme zvyklé na ledacos. A tak tedy celkem v poklidu dojdeme až do Markýzova paláce, uvítání nás čeká velkolepé, hostina se spoustou dobrého jídla, jen chudák barbar někam zmizel, snad za to mohl jakýsi lektvar, který mu podala zlodějka Blejk. Vypadal po něm tak nějak omámeně, skoro jakoby se zamiloval, alespoň dělal mnoho podivných věcí, jako je přenášení Blejka přes kopřivy, přičemž jí šeptal milá slůvka do ouška... Ale my jsme se o něj příliš nezajímali, alespoň zbylo více jídla. Markýz zaplatil kučkučkule zato, že mu přivedla ženu a já, jakožto princezna jsem taky nějaký ten zlaťáček dostala, snad jako úplatek, abych se k Markýzi navrátila. Ona si totiž pro mě přišla jakási skupinka, že se s nimi musím vrátit do hostince. Vymluvím se tedy Markýzi a následuji je. Cestou se dovídám mnoho nových věcí, třeba takové, že se tu potlouká magické zvíře, jehož zub a ocas máme získat, také jakýsi lev tu pobíhá a žere všechny okolo sebe, mág s Markýzem se chtějí navzájem zabít... No prostě zjišťujeme, že nám během naší cesty asi něco uniklo.. A tak se přesouváme k magickému zvířeti, které nám za přísun magů a podrbání za ušima řekne mnoho zajmavého a my se opět navracíme ke kořenářce pro jed, kterým musíme zabít mága, pak nám magické zvíře pomůže. Než šak seženeme jed, skupina hulvátů a vrahů zabije ubohé magické zvíře, vyrve mu zub a uřízne ocas a vrací se do města, kde nám vše s radostí sděluje. Nám je milého zvířete líto, takové moudré bylo i mluvit umělo, jistě se s ním dalo domluvit, ale válečníci a zloději prostě žádnou diplomacii zřejmě neovládají.A tak tyto magické předměty prodají, získají tak něco málo peněz, ale veliký šrám na svědomí.
Člověk, tedy pardon, elf pak má skoro problém s takovými sprostými vrahy zasednout k večeři. Ještěže se najdou i slušní zloději, kteří dělají při jídle milou společnost, ale to se přeci dá od tak vysoce postavené osoby, jako je sám cechmistr očekávat. Ovšem když pak člověk zjistí, že ta milá společnost byla jen nechutnou zástěrkou k pokusu o loupež, tak už opravdu nevěříte nikomu!
Někdy ale stačí málo k tomu, abyste někomu uvěřili, třeba jeden zlatý jako záloha k plnění dalšího úkolu pro Markýze. Ten úkol byl velmi jednoduchý, v určitý čas se na mostě objevil klíč, který naše skupinka získala, ale k tomu, aby je mohla doručit Markýzi potřebovala mít skupina klíče 4. Jediné co jsme věděli bylo, že se tu někde musí potloukat další dobrodruzi a mít u sebe další 3 klíče.
Naše kroky tedy vedli do staré čajovny, kde jsme vymysleli dokonalý plán. Zloděj Kocour natáhl z obou přístupových cest pasti, válečník kovář se ukryl v čajovně, válečník Jiřík poutal pozornost na cestě. Alchymistky Denisa a Lucka stály připravené s oživovacími lektvary a svitky taktéž v čajovně a moje maličkost vyčkávala s V.L.Kem v ruce jedné a s několika magy v ruce druhé. Čekali jsme velmi, velmi dlouho a stále se nic nedělo, a tak jsme se snažili přilákat pozornost ostatních - marně.Všude kolem byla neproniknutelná tma, vše vypadalo tak nějak mrtvě, když se najednou ozvaly hlasy. Zněli podivně, smutně a jakoby snad nepřicházeli z tohoto světa. A opravdu, proplula kolem skupina duchů ubožáků, kteří padli v boji. Ale i mezi duchy se sem tam najde nějaké to nemehlo, a tak nám jedno nejmenované strašidlo, které bývalo dříve kouzelníkem zničilo opět obě pasti.Duchové odpluli do temnot, my se znovupřipravili na boj, Kocour natáhl nové pasti a vyrazil na průzkum. Za chvíli se vrátil a za ním další skupina duchů. Opět ta ubohá stvoření mluvila o tom, jak zemřeli, kdo je zabil, z čehož jsme zjistili, že proti nám stojí ještě následující: Alchymistka Bára, Hraničářka Markéta, Kouzelník Pavel, Válečník Vochechule, Válečník Paik a Zloděj Anežka. Ač se nám nechtělo, opustili jsme své strategické místo a šli jsme oné skupině naproti, připraveni v boji zemřít. Pod altánem jsme se opět pokusili ukrýt a volat naše protivníky, nikdo se neozval. Jen po chvíli prošel další duch, Laďka zemřela sama kdesi v lesích a teď marně bloudila a hledala cestu ven. kocour se rozhodl doprovodit ji do kaple, kde našel jednoho živáčka, který nám chtěl pomoct, byla jím Blejk. Poctivě nastražila po kapli pasti, ale za námi přišla s rukama nad hlavou. Přijali jsme jí mezi sebe, protože jsme potřebovali každou pomoc. Jako první jsme se rozhodli zabít silného válečníka Paika, jen kdyžby se někde objevil. Všichni jsme stáli, snažili se prohlédnout tmou, když se konečně v naší blízkosti kdosi pohnul. Konečně začal boj, dlouhý, nelítostný, vzduchem létaly bomby od alchymistů, kouzla se snažila zasáhnout svůj cíl a míjela přitom spoustu jiných lidí, když tmu prořízl výkřik: "Máme Paika, Paik je mrtvej!" Všichni se s radostí vrhli na místo, kde ležela Paikova mrtvola a Kovář ji právě obíral o zlato a hlavně o klíč, který jsme tak nutně potřebovali. Ale boj nekončil, ještě chyběli 2 klíče, kdo je má? Nikdo netušil. Další padnul válečník Vochechule, Marketa měla štěstí, nebo spíš lektvar šance, a tak nám unikla, ale klíč neměla. Po chvíli se ozvalo zpoze skáli:" Jiřík za jedna, ještě jedna. Jiřík za jedna, nula." a poté bylo slyšet jak někdo pomalu padá k zemi, zřejmě v bezvědomí. Ano, byl to sebevražedný kouzelník Pavel, který seslal Bánší na Jiříka, kterému tak ubral 2 z jeho 13ti životů. Opět jsme ho obrali, tentokrát jen o mince. A vyrazili jsme proti dalším, našim cílem se měl tentokrát stát Anežka. Kovář s ním zápasil dlouho a já měla to potěšení pomocí bánší mu ublížit dost na to, aby nám padl do bezvědomí. Ale opět neměl klíček. Na chvíli se probral a požádal, ať ho zabijeme. Bude mi největší ctí, přijdu, abych ho pomocí blesku dorazila, ale co to, najednou dostávám od toho bídáka dost krutý zásah KNGčkem. To si vyžádá trest a Anežka umírá krutou smrtí, tedy zásah bleskem přímo do hlavy (na hlavu se sice nemíří, ale zásah platí!). A už zbývá jen Bára s Markétou, na chvíli se objeví, hodí pár bomb a zase se vypaří. jediné co víme je, že Bára má klíč. Naháníme jí po lese asi do 2 do rána, kdy si nešťastnou náhodou zraní nohu, mi jí tedy nejprve obereme, a poté ji dopravíme do hostince, kde si své zranění ošetří. My zaléháme do pelechů a s radostí, že jsme získali všechny klíče usínáme. Jako první mě asi po 15ti minutách budí již živý Anežka, jak se zahrabává do spacáku, znovu usínám a zase asi za 15 minut mě budí výkřik: "Domobrana nástup!". Všichni ti ubožáci z domobrany se vyhrabou z postelí, oblečou, vyběhnou ven, dostanou žold a zase hurá spát. My chudáci, co v domobraně nejsme si jen lehce zanadáváme. Pokouším se znovu usnout, ale stále ještě mrtvý David chrápe tak, jak se na ducha rozhodně nesluší, a tak usnutí činí potíže a nejen mě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama