A uzřel trpaslík Supí doupě... Sobota 4.8.2007

28. srpna 2007 v 22:35 | Tjen Welion |  S.U.P.i
-

Dnešní práce přinesla změnu, část lidí totiž nerovnala dřevo, ale vyrazila odklízet klestí do lesa. Odpoledne se totiž v lesní kapli má vdávat nějaká komtesa, či kdo, a tak musí být vše pečlivě připravené. Také musíme odstranit pozůstatky po včerejším boji, V.L.Ky, zlodějské vrhačky, části bomb... Úlovek tří vrhaček, které všechny patří Anežkovi mě potěší, protože za jednu slíbil odměnu 2 stříbrné, což znamená, že mám zlaťák jistý a to téměř za nic. Po svačině si jdu tedy vyzvednout slíbenou odměnu a milý zlodějský cechmistr se pokouší vytáčet, mele cosi o tom, že ty dýky jsou stejně na nic, tak co by za ně platil, ale nakonec svůj zlaťák stejně dostanu. A taky asi tak půl džbánu vody za krk, pomstychtivka ošklivá... Posilněni svačinou se vracíme do lesa a pokračujeme v práci. Kolem 1 hodiny už kolem projíždějí kočáry vezoucí samé urozené osoby a my se odklízíme zpět do hostince. Tady každý odpočívá po svém, někteří spí, jiní hrají na rozličné hudební nástroje, někdo čte - dnes je podivný den, Markýz pro nás asi nemá žádný úkol. Já tak nějak také pospávám, sem tam něco napíšu, zase pospávám a najednou vidíme, že se z místnosti vytrácejí dvojice, chvíli jsou pryč, vrátí se a vyšlou jinou dvojici. A tak přijde řada i na mě a Honzu. Spalujeme se vražednými pohledy a společně zajdeme za budovu hostince. Zde čeká markýza a zadává úkol: vydat se do sousedního království a získat zde mocný artefakt. S sebou si smíme vzít jen 3 věci, kter é uznáme za vhodné + dívka nese "výbavu na spaní" (v dnešní době by se to dalo nazvat jako spacák a karimatka, ale sakra, co měli ve středověku??). S Honzou se oba vracíme do hostince, nejradši bychom zabili markýze i všechny jeho společníky za to, že musíme jít spolu a balíme věci. Nakonec s sebou bereme tajemnou Honzovu krabičku obsahující nůž, sirky, náplast a kdoví jaké další poklady, jednu jídelní nádobu a čokoládu jako zdroj energie. Povolenu máme také nádobu s vodou a na sebe jen to, v čem vyjdeme za brány. Do rukou nám ještě vrazí tajemnou japonskou šifru (čtěte sudoku) s tím, že na cestu máme vyrazit, až ji vyluštíme. Paik tuto informaci upravuje s tím, že: "když to nestihnete do hodiny, tak se na to vyserte a jděte!" a nastupuje do kočáru a mizí v dálce, zatímco my se moříme se záhadnými čísly. Konečně se nám to podaří a vyrážíme na cestu, nejdříve v tichosti, ale potom nám asi v hlavě oboum přeskočí a nenávist jde stranou, snad i trocha toho přátelství se po dlouhé době zase začíná klubat na povrch. No dobrá, aspoň už se nechceme navzájem zabít a ani nám nijak nevadí, že si cestu trochu prodloužíme - ještěže máme mapu. S její pomocí najdeme jakéhosi druida, který jak si povšimneme prohazuje dvojice. Trochu nás zarazí, že cestu nestrávíme s Honzou spolu, tak nějak už jsme s tím byli oba smířeni, ani už nám to nevadilo, ale stále čekáme až nám bude vysvětleno, co se zde děje. Dvojice se pomalu vytrácí, ruce svázané k sobě a za druidem už čekají jen dvě dvojice a před ním my. Druid nám nakreslí na čelo věštbu a dá nám za úkol najít si osobu, která má co nejpodobnější, nejlépe stejnou věštbu. S Honzou se rozhodneme, že vlnovka a kolečko jsou si dost podobné, že je to vlastně jen fázový posun, a tak se k druidovi vracíme spolu a nastavujeme ruce ke svázání. Nejdříve se trochu hádá, že nám věštby nesedí a že takhle nemáme šanci získat artefakt, ale 2 zlaté ho přesvědčí, že věštby se občas mohou mýlit a pro jistotu ty naše upraví.
Tak jsme tedy svázáni a ruku v ruce pokračujeme do Herny, kde hrajeme kostky s rytířem Paikem. prohrajeme asi tak další zlatý (mimochodem financování věšteb i hry byl můj úkol, Honza byl bez peněz) a Honza slibuje, že co nejdříve někoho okrade a peníze mi tak vrátí. Souhlasím a pokračujeme v cestě. Pomalu padá tma a již za šera dorazíme na hranice. Hlídá je moc milé zvíře, kterému stačí jeden mag přímo do tlamičky a malé pohlazení a můžeme projít. Jiní jsou na tom hůře, dokonce doklady musí ukazovat a Denča s Jiříkem jsou na tom nejhůře. Chudák Denisa musí jít asi 2 km se zavázanýma očima, snad aby nikomu nevyzradila, jak vypadá okolí hranic, jinak si tento úkol nedokážu vysvětlit. Nebo to možná jen byl bláznivý nápad toho zvířete? NAše cesta pokračovala teď již za naprosté tmy, kterou občas narušilo světlo vycházející z mojí hole, když jsme potřebovali zkontrolovat mapu. Jdeme stále dál až najednou spatříme několik lidí, stojí, zřejmě na něco čekají, přidáme se k nim a za chvíli vidíme Vochechuli, která se asi někoho snaží utancovat k smrti. Nás opět nechá napokoji, tentokrát je prý unavená a utancovaná sama. Začínám si říkat, že Pája je opravdu mizerný věštec, vždyť nám zatím s Honzou ta cesta jde bez problémů. Tedy krom toho, že se ke svému pobavení od Evky dozvím, že jsem Honzova noční můra, mám pocit, že se vlastně i dost dobře snášíme. Další kroky od vochechule nás zavedou k dalšímu druidovi, který nás chce naučit naslouchat stromům, které dávají magické dřevo, ale k tomu je potřeba důležité věci - umět naslouchat nejdříve sami sobě. A to se naučíme tak, že porozumíme i tomu druhému, vžijeme se do něj...A aby byla výměna identit dokonalá, musíme si prohodit i co nejvíce oblečení. (Měníme vše kromě spodního prádla). Krom naprostého porozumění tomu druhému a smíchu z okolí, získáváme ještě navrch 14 magů. Proti této výměně protestují jen mé nohy,dvoje tlusté ponožky v těsných pohorách nejsou moc pohodlné a ani Honza nebyl nadšen z mých tenkých kotníkových ponožek, které se ocitly v jeho kanadách. Nicméně si za chvíli zvykáme na nový vzhled, charakter a povolání a pokračujeme dále. Tedy pokračujeme kamsi, kam nemáme, přehlédneme totiž asi 10m širokou odbočku. Po chvíli na té pravé cestě narazíme na skřítka, který s námi chce mluvit, ale smíme k němu jen ve dvojicích, a tak spolu se Šárkou a Davidem čekáme opodál. Šárka se musí vrátit do hostince kvůli zraněné noze a já v jejich přítomnosti spatřuji šanci prokázat své zlodějsé umění. O Davidovi ím, že má jisté bohatství, a tak mu pomalu a opatrně připnu kolíček. Po minutě, kterou mi Honza s radostí odpočítá, Davidovi oznámím, že jse, ho právě okradla. On se jen usměje, sdělí mi, že on je Šárka a naprosto bez peněz. A tak tedy ke skřítkovi přicházím s nepořízenou. Skřítek po nás chce nyučit nějakou písničku, zpíváme tedy Prší,prší a skřítek slibuje, že písničku bude zpívat Měsíčku. Potom se ptá na naše pocity, když jsme si vyměnili osobnosti a nakonec nás odčaruje a my zase můžeme být sami sebou. Nebudete mi věřit, jak je to skvělý pocit... Nakonec nasměruje naše kroky ke skřítčí královně, která nás jistě vřele uvítá, snad nám i dá něco k snědku. Jediné co my musíme udělat je složit básničku o nás a naší cestě. (pamatuji si začátek, zbytek ani náhodou, ten vymyslel Honza, tak aspoň něco o nás:
To je Honza a já Klárka,
spojila nás velká dálka.
Za svitu luny vyrazila,
do lesů elfí kouzelnice,
zloděje elfa vyprosila,
od druida k sobě do dvojice. ).

Ke královně tedy přicházíme a hned začínáme recitovat, Honza je značně nervózní, sem tam mám pocit, že mi rozdrtí ruku :) Královně se naše báseň ale zalíbí a zve nás ke stolu. Během jídla jí máme vyprávět pohádku, a tak Honza začne o Červené Karkulce. Trochu se ale splete a rázem utopí vlka i s babičkou a karkulkou v břeše, tak ho zase vyloví, zachrání babičku a karkulku a vlka utopí znovu. Královně se tato verze ale zřejmě dostatečně zalíbila, protože jsme dostali i meloun a cenné rady pro další cestu. Ještě se tedy zastavíme u místního pramene, nabereme vodu a vydáváme se dále do noci... Na louce narazíme na spící vílu, které pomůžeme nabrat rosu do hrnečku, aby měla čím pohostit svojí kamarádku druhou vílu, ona nám za to prozradí, kde hledat mága, který dnes vnoci vyčaruje onen mocný artefakt. Získat jej není nijak jednoduché, dívka musí vstoupit do magického kruhu, na jeden nádech doběhnout do jeho středu, vzít jeden z artefaktů a honem s ním zmizet a doufat, že je to ten pravý. Kouzelník se na onom místě má zjevit asi tak za 2 hodiny, my odhadujeme, že za půl hodiny jsme na místě. Naše předpoklady vyjdou a tak rozkládáme alespoň na chvíli naše ležení, abychom si trochu odpočinuli a zahřáli se. I přes veškerou moji snahu nespat, usínám hned po dolehnutí do spacáku. Probudí nás až magický obřad na skále a průchod další dvojice nás přinutí vylézt a jít si pro artefakty. Honza se zbraní, já s piškoty v ruce jsme připraveni bojovat, nikdo ale neútočí, a tak bez nejmenších problémů beru artefakt a mizíme i s ním v lese. Tady zabalíme naše věci a vypravíme se do města, kde má být obchodník posuzující artefakty. Ten se však ukáže až v 10 hodin dopoledne u místní kapličky, a tak vybíráme nějaké pěkné místo na spaní. Jedno příhodné najdeme kousek za místním kostelem, z jedné strany je lemováno čímsi plotem a z dalších stran je asi metrový živý plot, který slibuje i ráno trochu soukromí, a tak zde znova rozbalíme naše ležení, chvíli se dohadujeme, jestli se dva lidi vejdou do zapnutého spacáku a za chvíli dokazujeme, že vejdou... a spokojeně usínáme. Ale to už začíná neděle, takže poračování bude, nebojte... :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama