A uzřel trpaslík Supí doupě... Úterý 31.7.2007

23. srpna 2007 v 11:20 | Tjen Welion |  S.U.P.i
-

Po dolehnutí do spacáku ihned usínám a probouzí mě až čísi hlas. Ke svému velkému překvapení zjistím, že přestože teprve začíná svítat, jsem krásně vyspalá. Tento pocit mi ovšem nevydrží moc dlouho a po dosednutí do kočáru, který nás veze do sídelního města, se mě zmocňuje jakási otupělost a značná ospalost, takže mám trochu potíž vůbec si vybavit, jak cesta proběhla. Lehce se probírám až u vstupní brány, kde po nás jakýsi ozbrojenec vyžaduje 6 stříbrných a svítící dřevo. Taky kdo by se neprobral, když by zjistil, že ztratil měšec se 4mi stříbrnými, a tak teď má veliký problém a zřejmě se do města nedostane. Naštěstí tu byla silně finančně zajištěná alchymistka Lucka, která mi ochotně půjčila, ani úrok si nestanovila, a tak se dostáváme bez problémů za brány města, kde složíme hlavy v místním hostinci U ANDĚLA.
Po dlouhém a velmi tvrdém spánku nás čeká výborný oběd, po kterém se lidé v hostinci dají lehce do řeči a počíná první seznámení nových obyvatel města. Každý o sobě řekne pár slov, začíná na jménu a dvou přívlastcích, potom přidá něco o povolání, o které se chce ucházet, něco málo o své rase a zájmech... Mno a pak už se přeci všichni známe. Vlastně až na jednu malou výjimku, jmenuje se Míša, skoro nemluví, chodí zahalená do změti šátků a až po delší době se z ní vyklube skoro všemi dobře známá Blejk. Další důležitou věci, kterou musí všichni obyvatele města znát, jsou zdejší zákony, pravidla, vyhlášky... To hlavní co si musíme pamatovat je, že hostinec je neutrálním místem a tedy zde nikdo na nikoho neútočí, zloději si též nechají zajít chutě na naše měšce a s radostí si počkají, až vyjdeme za bránu.
Konečně jsme tedy seznámeni se zákony a nastává čas vyhledat své cechmistry a zjistit, co obnáší příslušnost k cechu, který jsme si zvolili. Kouzelníci se tedy sejdou před hostincem, kde už nás vítá Pája, seznámí nás s pár základními věcmi, které potřebuje každý kouzelnický učeň znát a honem honem, jde se ven z města, protože každý správný kouzelník nejvíce vědění pochytí až za branami měst, mimo civilizaci, pěkně v přírodě. A opravdu, po chvíli v lese jsme obeznámeni s runami a do hostince si odnášíme několik textů na překlad. A tak zatímco válečníci při večeři probírají bojové strategie, alchymisté řeší různé byliny a zloději vyhlíží nejbohatší oběť, my kouzelníci zarytě luštíme runové texty.
Jakmile doluštíme poslední písmenko, sejdeme se za hostincem, kde už čeká náš cechmistr, opravuje nám chyby v textech, doplňuje nám soupis run a seznamuje nás s prvními kouzly.To víte, my kouzelničtí učni na nulté úrovni neumíme naprosto nic, a tak se musíme alespoň pár maličkostí naučit, abychom postoupili alespoň na tu první úroveň. A tak téměř ve tmě vyrážíme za brány a snažíme se co nejdokonaleji zmapovat okolí, najít si kouzelnické hole a co nejdříve se vrátit a složit postupové zkoušky. Kouzelnické hole každý volí podle jiných parametrů, a tak hole kouzelnic vypadají celkem pevně a kvalitně, zatímco hůl jediného kouzelníka (myšleno bez cechmistra) nevypadá moc kvalitně a druhý den vyráží hledat jinou. Abychom ovšem nechodili jen tak s ledajakými klacky, věnuje nám cechmistr Pája zvláštní kámen, který způsobí, že hůl získá magickou moc a dokonce i schopnost svítit. A teď už jsou všichni opravdu připraveni složit postupové zkoušky na první úroveň - a taky je samozřejmě všichni složí. S dobrým pocitem se pak všichni vracíme do hostince, prohodíme pár slov s ostatními obyvateli a po chvíli zamíříme na lože, kde se snažíme nabrat síli potřebné k zítřejší práci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama