A uzřel trpaslík Supí doupě... Pátek 10.8.2007

9. září 2007 v 18:39 | Tjen Welion |  S.U.P.i
-

Tak tedy, namažeme spoustu chlebů a všichni ostatní se pomalu probouzejí, značně rozespalí proudí kuchyní, ujídají chleby a čekají, zda se bude něco dít.. Za pár minut odchází 1. skupina a brzo už jsou všechny skupinky i s Markýzi pryč. Zůstáváme jen my "chromí". Šárka a já jsme na straně královny, a tak jí následujeme na louku nad hostincem, Tom je na straně krále a jde za ním na to samé místo, kde se má již za chvilku odehrát rozhodující bitva. Zatímco na louce se dohadují Markýzové, kdo z nich má jaké oblečení, přichází král a jeho doprovod vykřikující cosi jako: "Za Krále, za Gorion!" a my s královnou přicházíme z druhé strany a ze všech sil křičíme: "Za královnu, za Liris!" Všichni přítomní rychle chápou a ze 4 skupin se stávají 2, jedna málo početná na straně krále (je mezi nimi i hlavní vzbouřenec Laďka.. Čím jí asi král uplatil?) a na straně královny značná přesila lidí. Boj začne rychle, markýzové bojují na straně krále, čímž si vyslouží značné pohrdání z naší strany a jsou prvními terči našich útoků. Tuším, že Anežka byl první mrtvola v boji..Přesila naší armády ale rychle mizí, na králově straně je sice méně lidí, ale na bojovém nasazení jim to neubírá, a tak postupně naše armáda vymírá. Další svědectví o bitvě moc poskytovat nemůžu, protože jsem se zařadila k mrtvím.. nakonec jediným živým člověkem (elfem) v naší armádě zůstává Honza, který díky lektvaru šance přežil kdesi v lesích, kde se ho pokusili zabít.
A tak Král vítězí a svítící dřevo z Liris teď patří jemu, jen kdyby s nim uměl hospodařit..
Zastánci Krále se přesouvají do hostince a my hlasy ze záhrobí se jim celou cestu smějeme. Král je s bojem spokojen, a tak nás zve na prohlídku zámku. Kynžvartský zámek vypadá moc pěkně, ale pusťte tam bandu cvoků, jako jsme my. Samé všetečné a někdy ne uplně smysl dávající otázky a nakonec vrchol všeho - Laďka okrádá našeho průvodce.. I když není jediná, kdo si neodpustí zlodějské tendence, já ačkoliv jsem kouzelník, okrádám zlodějského cechmistra Anežku o jeden zlatý. Venku musíme samozřejmě zdokumentovat naši přítomnost, vyřídit si některé nevyřízené účty s přítomnými a vracíme se do hostince, kde přesvědčím Anežku, že když už se mi ho podařilo okrást, ráda bych byla alespoň na 1. zlodějské úrovni a po chvilce přemlouvání se opravdu stávám zlodějem. :) Naše domluvy přeruší markýz, který nese královské dotazníky, na které píšeme své názory na tuto akci, chválíme či haníme jídlo a ubytování v hostinci, práci, markýzovi úkoly... No prostě hezky shrneme náš pobyt ve městě. Když je vše sepsáno, jdou někteří chystat hostinu, jiní odpočívají, někdo debatuje o závažných věcech, David prudí s novým cechem, který má využívat štěpení magů jako alternativního zdroje energie, ale nikdo ho nechce poslouchat, natož jít k němu do učení. A večer, když se venku setmí, začne pravá královská hostina. Stoly by se jistě prohýbaly pod tíhou jídla, kdyby se ovšem nejedlo na zemi, která je zaplněna různými dobrotami, od sladkých po slané.. :) Našlo se toho opravdu hodně, pečená kuřata, ryby, nejrůznější ovocné a zeleninové saláty, jogurty, obložené talíře a spooooousty slepovaných magů - mágové měli značný přebytek. Jsme sice žvejkal, ale ani tak jsem nezvládla spořádat kilo piškotů za necelých 14 dní a to mi je Anežka pořád ujídal, i když se to snaží popřít.. :) K této slavnostní hostině nám hrál Martin a Paik na kytaru (možná ještě někdo, ale kdo si to má všechno pamatovat?). My s Anežkou se dělíme o jeden ešus a díky lehké nevyváženosti našich stravovacích návyků se občas nemůžeme shodnout na tom, jestli salát nebo kuře, ale nakonec jsem přesvědčena, že pečené kuře není až takový humus, i když si dokážu představit, jak vypadalo před upečením a jak asi dlouho leželo u nějakého obchodníka, než se dostalo k nám. Ale řekněme, že díky velkému talentu místních kuchařů, jsem si dala tento kousek masa s velkou chutí. Ale po něm jsme přešli k různým kombinacím salátů a jako dezert nám posloužily ony slepované magy. Někteří lidé v hostinci s postupujícím časem začínají pomalu usínat, přičemž jim jako polštář většinou slouží nejbližší soused.
Já se vytrácím do noci, kde se usazená na zdi za hostincem, loučím s Kynžvartem. Následná procházka kolem osvětleného zámku se pak pro mě stává jedním z nejkrásnějších táborových zážitků a rozhodně na ni budu ještě dlouho vzpomínat. Někdy totiž stačí maličkost, aby člověk konečně otevřel oči a začal si uvědomovat některé důležité věci, ale to by bylo na jiné vyprávění.
Vraťme se tedy tam, kde jsme byli naposled, tedy do hostince, Lucka si tu pro nás připravila taneční vystoupení. Martin bubnoval a ona tančila břišní tance, za což si vysloužila ohromný potlesk a spoustu obdivu od všech přítomných. Po bubnu se Martin ujímá kytary a Lucka pokračuje v tanci, tentokrát se k ní přidává i Pája. To už ale spousta lidí spí, Martin s Evkou hrají na kytaru a všichni nespící zpívají, sem tam se probere i někdo spící, něco málo si zazpívá a zase usne. Kolem 4 ráno odjíždí Blejk a my zalézáme do spacáků, abychom se alespoň trochu prospali před zítřejší cestou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama