A uzřel trpaslík Supí doupě... Středa 8.8.2007

9. září 2007 v 18:38 | Tjen Welion |  S.U.P.i
-

Ráno se probouzíme zatracně pozdě, služba v hostinci se snaží narychlo vytvořit snídani (moc se jim povedla) a šup do práce, i když s půl hodinovým zpožděním. Já se hlásím jako služba do hostince a spolu s Marblem se vrháme na úklid. Šárce postavíme do kuchyně "trůn", aby na nás mohla řádně dohlížet. Po úklidu se pustíme do výroby svačiny, vajíčkové pomazánky a rozhodneme se dosržet jedno malé předsevzetí - žádný margarín! A tak spojením másla, tvarohu, hořčice a vajíček, vznikne pomazánka o kterou se následně všichni perou.. Bereme to jako největší pochvalu, protože to snad bylo prvně, co nezmizela jako první povidla. Dobrodruzi dosnídají a opět se odebírají do práce, my s Marblem jdeme umýt nádobí a vymýšlet, co provést s obědem. K dispozici máme rybičky a rýži a za pomoci kary, rajčat a mrkve a s pomocí Šárky, spácháme jakousi směs (pro vegetariány bez rybiček), na kterou se skoro nedá dívat, jak odporně vypadá, ale na chuť opravdu stojí za to. :)
Všichni jsou najedeni a my se vracíme do kuchyně umýt nádobí po obědě. Honza jde konečně dělat očekávané postupovky a my mu jdeme fandit. Úkol má následující: natáhnout pastičku i s vlascem jednou rukou. Denča si to jde taky vyzkoušet, myslim, že se jí to povedlo.. Já mezitím sháním od Páji foťák a za chvíli taky Anežku, který se zase někam poděl. Po tom, co Honza úspěšně složí zkoušku, rozhodne se pro postup i Kocour, opět úspěšně. Ten pak ze samé radosti udělá z jednoho lana houpačku na stromě. tak se Denča s Kocourem houpe a my s Anežkou nacvičujeme souboj s dýkami, jsem zahnaná do kouta a prohrávám.. (Ale jednou ho dostanu :) )
Opět se vracíme do hostince, ale ne na dlouho. Dostane se nám totiž zpráva, že v našem království řádí jakýsi čaroděj, který útočí v noci na bezbranné pocestné a my ho máme zničit. Vydáme se tedy do města kde sídlí a snažíme se ho vystopovat. K dispozici máme meč a 30 zlatých, a pak už je vše jen a jen na nás. Moje první kroky vedou několika ulicemi až na tržiště, kde se utkám se silákem. Ve hře kámen,nůžky, papír vyhraju dalších 70 zlatých, a tak bez problémů můžu nakupovat další potřebné předměty. I tak mám bohužel smůlu a zabijeme mě jakási čarodějnice v kanále. Bára mě ale oživí a opravdu se dostanu až k cíli a černokněžník je zničen.
Vyčkáváme až dojdou všichni a přesouváme se do lesa, kde se na chvíli usadíme ve stínu skály s altánkem, Kovář a já zajdeme pro nějaké jídlo a pití a v lese se nasvačíme. Následně se přesuneme kousek dál do lesa, kde uvidíme lana natažená mezi stromy, některá nízko, jiná velmi, velmi vysoko. Na ta co byla nízko jsem se odvážila, na ta co byla vysoko jsem opravdu neměla odvahu, takže jsem opravdu obdivovala všechny, kteří nahoru vylezli a dokázali skočit. Já se přiznávám, že jsem zbaběle prchala před Anežkou, abych nahoru nemusela, přičemž jsem si zvrkla nohu. A když jsem se konečně odhodlala, tak už byla dost tma a odvaha se znovu vytratila, takže jsem si to ani nezkusila. Tma byla už opravdu téměř neproniknutelná, a my se vracíme do hostince. Ukládáme se ke spánku kde se dá, zatím bez spacáků, očekáváme, že se třeba ještě bude něco dít. A opravdu, Markéta si vybírá skupiny, které dostanou přiděleného jednoho hraničáře a vyráží do trpasličík štol, kde musí najít artefakty, zlikvidovat nemrtvé... Naše skupina je od začátku oslabená, protože s námi nejde marble, já celou cestu akorát skučím a nadávám, protože mě noha naprosto nechutně bolí... Cesta vede všude možně, na některých místech pak nalézáme runové nápisy, které nám poskytnou informace o artefaktech a naučí nás jakýsi rituál. Podaří se nám dokonce získat magický opasek, o který nás pak obere strašidlo Bára (tedy mi jí ho dáme dobrovolně, zrady netuše). Také se střetneme s upírem Paikem, kterého ovšem nemůžeme zabít, na to potřebujeme stříbrné zbraně, nacházející se na ostrově v podzemní řece. Jiřík s Kocourem si střihnou a už Jiřík skáče do vody a plave pro zbraně. My vyčkáváme na břehu, já usínám. Vzbudí mě až Markéta, když už je Jiřík zpět a náležitě oděn, že pokračujeme dál, já vstanu, něco mi přeskočí v noze a už mě kluci nesou do hostince. Tady mi ošetří zvrknutý kotník a jdou pokračovat v akci, zatímco já sedím v hostinci a čekám na jejich návrat. Konečně se vrátí, sdělí mi, že se jim opravdu podařilo zlikvidovat upíra a už lezeme do spacáků a spíme (bylo asi tak 5 hodin a něco ráno..)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama