Mohelnický dostavník

9. září 2007 v 21:06 | Tjen Welion |  S.U.P.i
Se SUPy na Mohelničáku..

Mohelnický dostavník
Pátek
Chvíli po půl 3 už stepuju na nádraží v Praze a vyčkávám na ostatní, kteří jedou směr Mohelnice. Po chvíli vyčkávání se zjeví Pavel a po něm ještě kdosi, kdo patří ke Kubovi Jermářovi a má jet s námi (jen si nějak nepamatuji, jak se ten člověk jmenoval) a ještě se čeká na Tomáše. Nahoře v hale ještě potkáme Páju, který s námi pojede část cesty a spolu s Terkou za námi dorazí v sobotu. Pavel ještě koupí lístek a už hurá do vlaku, Tomáš přijde na poslední chvíli, skoro když už vlak odjíždí.
Cestou rozebíráme zážitky z táborů, víkendovek.. Mno stručně řečeno, jsme se cestou opravdu nenudili. V Zábřehu přestupujeme na osobák a za chvilku jsme v Mohelnici. Pavel se snaží vzpomenout si jak se dostat na samotné místo festivalu, ale před nádražím natrefíme na autobus, který nás tam doveze.
Pavel koupí 2 SUPí vstupenky, já si koupím třetí a už vesele jdeme přes areál na Bronto louku, kde zítra budeme stavět lanové překážky. Tady už stojí Ekostan, čajovna a halda stanů a také zjistíme, že tady už máme vyhrazený prostor na lana, kde se potkáme s Jiříkem, Luckou a Denčou, následuje odložení věci do ekostanu. Také se jdeme podívat, kam postavíme plachtu a potom se přemisťujeme do čajovny, kde už je velké množství Brontíků. Usazujeme se do jednoho rohu a čekáme, co se bude dít, taky čekáme, kdy se konečně zjeví Paik, Klárka a Anežka, kteří sem mají přicestovat autem a poslední zpráva, kterou jsme od nich měli, zněla nějak takhle: POMOC, JSME SE ŠÍLENCEM NA DÁLNICI! a hned potom jsme se ani jednomu nemohli dovolat.
To už ale v čajovně začal program, nejprve jsme se zapsali na nějaké prezenční listiny, kdo chtěl, tak si na sobotu objednal oběd a mezi tím kolovala po čajovně svíčka a každý, kdo jí měl v ruce se představil a řekl z jakého je článku, popřípadě cokoli co mu přišlo podstatné sdělit ostatním. Nejvíce lidí tu měl zřejmě Lukov (nebo byli nejhlučnější, nebo nevím, ale zaregistrovala jsem je nejčastěji). Naše rohová skupinka dělala reklamu SUPům (já taky, i když jsem (alespoň zatím) čistokrevný Rozruch). Tak na ukázku: Lucky prohlášení: "Já jsem Lucka a zatím nejsem SUP!" nebo Jiříkovo: "Já teď přijel ze SUPího tábora a oni vůbec nejsou tak drsný, jak se o nich říká. Oni akorát při tom loučení každýmu řikaj, že musíme všude rozhlašovat, jak jsou drsný, jinak drsný být začnou!"
Po hromadném představení jsme se ještě seřadili podle toho, jak dlouho už jezdíme s Brontíky a tím asi program v čajovně končil. Nebo alespoň pro mě určitě, protože jsem šla ven hledat naše SUPí opozdilce. Vzhledem k tomu, že jsem čekala, že přijedou jinou cestou, jsem je lehce minula, ale aspoň přijeli živí, relativně v čas a nepřitáhla je kráva, tak jak Anežka vyhrožoval. :)
Když už jsme byli všichni, tak nic nebránilo v tom, abychom začali stavět přístřešek na noc. Paik velký architekt tuto stavbu navrhl a pomalu se jí začali realizovat. Nejprve se postavila ložnice, potom cosi mezi předsíní, či obývákem (představte si rovnou plachtu asi tak ve výšce 2m, dalo se pod tím pohodlně stát, povídat a nepršelo vám na hlavu) a ještě jedna stěna, aby nám nikdo jen tak neprocházel v noci za hlavou a nepřerazil se o naše batohy. V našem novém přístřeší se vystřídalo několik návštěv ) Denča, Malá Kris(a), Jiřík a Lucka. Lucka se původně chystala ještě večer odjet, ale Jiřík jí přesvědčil, aby tu s námi zůstala, že jí i vlastní spacák půjčí. Jak slíbil, tak splnil a sám spal jen pod mým pončem, takže mu musela být pořádná zima. V noci začalo dost pršet, což jsem zjistila ve chvíli, kdy mě probudila kapka stékající po mém obličeji. Nějakým záhadným způsobem totiž Jiřík vystrkal Anežku a mě z pod plachty, což jsme si ovšem nenechali líbit a velmi rychle jsme se pod ní vrátili i za cenu jistého nepohodlí, které plyne z přítomnosti 4 lidí na dvou karimatkách.Ale nakonec jsme se moc krásně vyspali.
Sobota
Ráno nás čekalo milé překvapení, nepršelo a skoro to vypadalo, že i sluníčko se bude snažit alespoň trochu svítit. K snídani jsem měla výborný Poridge, který uvařila Klárka a jedla jsem ho lžící od Paika, kterou prý koupili někde cestou :) Paik mezi tím, než my jsme se nasnídali jel odvést Lucku na vlak a po jeho návratu jsme šli stavět lana. (to zní divně, ale já fakt netušim, jak se to dá napsat jinak..) Paik profesionál si zaučil své pomocníky, kteří za chvilku šplhali po stromech, jakoby to dělali věčně, ale já se raději držela při zemi. Za nějakou dobu tak vzniklo 5 lanových překážek, k nimž Pavel vymyslel, že dáme naše jména. O tuto část jsme se postaraly my s Klárkou a za chvíli už na stromech vysely cedulky s nápisy: Předseda SUPa Blejk (ten SUP tam byl v podobě nákresu), Tomáš, Anežka, Klárka na druhou a nakonec trojitá cedulka s veeelkým P a od něj menším písmem ája, aik a avel, aby to dohromady dalo jména Pája, Paik a Pavel.. To sem píšu tak pro jistotu, protože podle toho popisu je to asi hůře představitelné. Mezitím, co mi jsme sepisovaly tyto cedulky, ukořistila Denča s Jiříkem několik fixů a za chvíli bili všichni SUPi zmalovaní po celém obličeji. Myslím, že jejich náletu se potom nevyhnul ani čerstvě příchozí Pája s Terkou. Na moc blbinek ale čas nebyl, protože začli chodit první zájemci o šplhání na lanech, některým to šlo moc dobře, jiným vůbec, dost z nich tu bylo už loni.. My jsme měli úkol v podstatě jednoduchý, když bude někdo padat, my ho trochu přibrzdíme, aby si nějak moc neublížil a nespadl na hlavu. Malé děti se dali snadno i chytit, ale ty většinou byly tak šikovné, že to skoro nepotřebovaly...Dopoledne uběhlo docela rychle, pořád jsme měli plno lidí, sem tam někdo odběhl k nějaké zajímavé aktivitě u ekostanu (třeba foukací fotbal) a kolem druhé hodiny začal být trochu hlad. To už ovšem bylo hotové "bio rizoto" neboli halda žluté nedovařené rýže se zeleninou. Pavlovi se nějak podařilo sehnat ještě jeden oběd navíc a s přídělem 3 naběraček na člověka jsme zjistili, že se najíme asi všichni. Po ochutnání někteří poněkud reptali, že se to nedá jíst. Pravda, nebyl to žádný zázrak, ale hlad to zahnalo a sníst se toho dalo taky celkem dost. . Paik si radši otevřel konzervu rybiček. Po obědě znovu začali chodit lidé a vypadalo to vlastně stejně jako dopoledne. Pokud zrovna hrála nějaká zajímavá kapela, nebyl problém odběhnout a chvíli poslouchat. V 5 hodin odpoledne byla v čajovně připravena prezentace některých akcí a článků. Rozruch měl prezentaci o Beltinu, SUP hromadu fotek, které náležitě komentoval Pavel a Klárka, Baobab jakýsi táborový film, Chudák Svišť fotky z tábora a Orchis prezentaci o Brontoolympiádě. Po dvou hodinách v čajovně jsme se vrátili k lanům, sami si vyzkoušeli, co jsme si to vlastně postavili a večer, když už byla téměř tma, vyrazili jsme do areálu sehnat si něco k večeři. U mě s Anežkou to vyhráli langoše, ale ještě jsme si uvařili instantní česnečku, přeci jen hlad je hlad.. lana už byla sundána, aby si tu snad někdo v noci neublížil a my jsme seděli na našem vyhrazeném prostoru, jedli (Pája se nám snažil ochutit polívku šiškama), povídali.. Mno prostě úžasný večer až do chvíle, kdy začal ohňostroj. Ono totiž jak to říct, já už se od mala ohňostrojů bojím (uplně přesně, když slyším ty šílené rány, snažím se zahrabat do země, nebo jinak zmizet). Paik to komentoval slovy: "Ty si jak náš pes, ten taky vždycky při ohňostroji zvracel." Chvíli se ještě domlouváme, jestli si půjdeme něco poslechnout, v domnění že už nebudou chtít vstupenky, se přesouváme všichni ke vstupu, ale tam zjistíme, že je stále vybírají, a tak máme smůlu. Klárka s Terkou jdou poslouchat, my jen předáme třetí lístek k volné dispozici komukoliv a jdeme radši spát.
Neděle
Ráno nás probudí pochybný hluk, zkoušky mikrofonů a jakékoliv pokusy o další spánek nám znemožní právě začínající bohoslužba, při které nejprve tiše úpíme ve spacácích, že chceme spát a po chvíli jí náležitě ignorujeme a rozebíráme tábor. Jiřík je poněkud hlučnější, a tak na něj někdo pořvává z vedlejšího stanu, co křičí nevíme, protože je přehlušuje zpěv z bohoslužby.
Jiřík ale musí odjet a Paik tedy musí vylézt ze spacáku a odvést ho na nádraží, protože to v noci slíbil. hned po jeho návratu znovu postavíme lana, tentokrát už sem chodí většina šikovnějších lidí, kteří si to včera vyzkoušeli a dostatečně se jim to zalíbilo. Nejlepší asi byla rodina, která měla 3 dcerky převlečené za indiánky.. S Klárkou se rozhodujeme, že překážku s PETkama prostě musíme přejít a opravdu se nám to po včerejších marných pokusech daří - hurá. S Anežkou si ještě ověříme, že když se držíme lana provlečeného kladkou, tak jsme bez šancí to druhé lano přejít. a potom kolem poledne začínáme všechno balit a Pavel, Terka, Pája a Tomáš se přesouvají na vlak a já naprostý blázen se vydávám na cestu z Mohelnice přes Hradec Králové, kam jede Paik, Klárka a Anežka autem. Nejdřív je sice trochu problém se tam nějak poskládat (hlavně věci do kufru), ale vše se podaří a my odjíždíme. Část cesty prospím, takže mi přijde, že jsme v Hradci nějak brzo, ale při představě ještě 4 hodin ve vlaku do Plzně si říkám, že je to i možná trochu pozdě. Ale ať, mě je to jedno :) Při cestě na nádraží zjišťuji, že v Hradci je to místy i hezké, zatím jsem znala jen bezprostřední okolí VŠ kolejí.. Po malé procházce nasedneme na autobus, který nás vysadí před nádražím tak akorát v čas, za 4 minuty jede vlak na Prahu. Nastoupím, naposledy zamávám a už se snažím najít nějaké místo. Marně.. Cestu trávím v uličce na takové té sklopovací sedačce s knížkou a opět v polospánku. V Praze mám asi ¾ hodiny čas, ale vlak na Plzeň už tu stojí, takže si jen zajdu do haly pro něco k jídlu. Cestou potkám Hančí, která organizovala mojí první víkendovku, jede do HK na zkoušku, tak jí popřeji štěstí a jdu se usadit do vlaku, kde ani nevím jak usnu a vzbudí mě, až když se rozjíždíme z nádraží. Ve chvíli kdy spočítám délku cesty zjistím, že mám dost veliký problém, do Přeštic asi už nic nepojede. Naštěstí v 9 večer jezdí poslední autobus, a tak kolem 10 dorazím domů a při představě, že zítra musím prvně do školy, se mi dělá náležitě špatně.

Fotky najdete tady
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama