Pomóóóc!!! První!!! Sobota 1.3.2008

6. března 2008 v 22:09 | Tjen Welion |  Bronťárny
pokračování je tu..

Poprvé se probouzím asi ve tři ráno, kdy jsem odsunuta z karimatky na lino, podruhé asi v pět, kdy jde Pavel topit a pak ještě jednou v 7 a naposledy v 8, kdy už je to zcela oficiální. Budíčková písnička je samozřejmě stylová - Pochod marodů od Nohavici.
A zatímco my se pomalu hrabeme ze spacáků, Lukáš s Janou už dole chystají snídani. Potom co se dostatečně probereme a relativně zkulturníme, přesouváme se se zubními kartáčky, pastou a hrnečky s vodou na zahradu, kde nás Hanka naučí, jak si správně čistit zuby. Pro tento účel jsme si měli přivézt měkký zubní kartáček, já si neomylně zabalila jen krabičku, ale Tomáš měl s sebou naštěstí kartáčky dva.. I tak se dozvíme, že je vlastně špatný, protože správný kartáček má mít všechny štětinky stejně dlouhé, ale co, hlavně že mám alespoň něco..
Nejprve si každý vyčistí zuby samostatně podle Hančina návodu a poté nastává těžší fáze, kdy máme čistit zuby sousedovi po levé ruce, to jde ovšem v kruhu dost špatně, takže to pro jistotu zkoušíme jen ve dvojicích. Uprostřed této činnosti si Jana vzpomene, že by také měla ještě přijet Hrdlička a že vlastně neví kdy, proto vyrazí hledat telefon a zjišťuje, že Hrdlička už je na nádraží, takže se jí pokouší předat instrukce kudy, kam a Tibor jí běží naproti.
Když už jsme konečně všichni, přijde na řadu přednáška o krvácení a obvazování. Hanka s Pavlem se opět střídají při povídání a obvazování. Pavla bych nechtěla mít za pacienta, ani kdybych byla patolog, protože by mi do toho i tak jistě mluvil ;-) (Rozumějte, že Hanka vázala a najednou se obvazoval sám Pavel.. ) . A opět je na nás, abychom si vše vyzkoušeli. Já i se zavázanou rukou zběsile běhám po místnosti a fotím, takže někteří mají chuť svázat a ovázat mě kompletně, abych pořád neprudila s foťákem.. Marně, dokumentace je přece důležitá.. Abychom celé dopoledne jen neseděli, tak je čas naučit se raněné transportovat. Tedy se opět odsouváme na zahradu, kde jsou nám předvedeny některé možnosti transportu v jednom člověku i více lidech. A opět vše zkoušíme sami na sobě, dívčí část účastnictva má dost problém s nošením na jelena (tzn. nedaří se a nedaří..) Jiné druhy přenášení nám jdou podstatně lépe a je přiměřeně pravděpodobné,že bychom tak někoho opravdu zvládli odnést. A opět se vracíme dovnitř na další přednášku, která je o termických poraněních (popáleniny, úžeh, úpal, omrzliny, podchlazení) a co dělat s takto postiženým člověkem, dále se seznámíme s protišokovou polohou a šokem jako takovým. To už ale přichází Tibor, že za chvilku bude oběd a my se hladově vrháme do kuchyně, kde už voní těstoviny s omáčkou. Nastává drobný problém s poskládáním se v kuchyni, ale vše se řeší úspornými dvojicemi, případně konzumací jídla ve stoje či sedu na zemi, každý jak je mu libo.. :) Přesto, že to prý není zdravé, tak někteří po jídle odcházejí spát, jiní jdou hrát Triády či Bang. Polední klid je plánován nejprve do půl 4, ale v zájmu dohrání bangu je prodloužen do 4. My s Tomem odcházíme do krámu sehnat svíčky na dort pro Hanku a potom se přidáváme k hrajícím si, já po chvíli ke spícím. :) Venku se mezi tím trochu zvedne vítr a počasí se netváří ani trochu přívětivě, dokonce i lehce prší, ale nás to neodradí od další činnosti, protože jsou na řadě maskované zásahy a na ty se všichni moooc těšíme.
Tak se po klidu dělíme na dvě pětice, z nichž jedna se jde nechat namaskovat a druhá bude zasahovat.
Zatímco se dole jedna skupinka maskuje, my nahoře hrajeme triády. Poté se pokoušíme rozebrat si nějaký využitelný materiál, který přenášíme především v mých četných kapsách. A potom už jen čekáme a čekáme, kdy se někdo zraní a my budeme moci zasáhnout.
A už je to tady, z kuchyně se stala hospoda a Tibor s Pavlem se tam vydávají zachraňovat, my s Tomem a Evíkem pokračujeme na dvůr. Hned za dveřmi nás odchytí hysterická Jana, kterou se nejprve Tomáš a potom já snažíme uklidnit a v první chvíli ani nezaregistrujeme, že má plnou ruku střepů. Tomáš s Evíkem mají důležitější práci a tou je Lukáš, který krvácí z karotidy a vypadá, že se každou chvíli chystá umřít. Tomáš mi tedy zabavuje téměř všechen materiál, takže na Janino ošetření mi ho zbývá minimum. Od ní se také dozvím, co se to vlastně stalo. Lukáš sekal dříví, seknul se, Jana se lekla a v ruce rozbila žárovku, kterou právě měnila. Po jejím ošetření jdu ven za Tomem a Evíkem, kteří mě posílají pro sanitku. Tomáš mě posílá za vrata, Pavel na náměstí.. tak jsem se pořádně proběhla, i když by vážně stačilo jen vylézt za ty vrata :) Následovalo zhodnocení chyb a vyčkávání, až se budeme moci prostřídat s Tiborem a Pavlem.
Když mají i oni ošetřeno, jdou si naše mrtvolky doupravit maskování a my jdeme znovu ošetřovat. V kuchyni na nás čeká Hrdliččino krvácení z nosu a vykloubený kotník, Jitčin otřes mozku a Martina v bezvědomí. Evík se stará o Hrdličku, Tomáš o Jitku a já o Martinu. Později se přesouvám k Jitce a Tomovi a snažíme se jí udržet vzhůru. Tahle část zásahu se nám již povede o něco lépe (čtěte: nebylo tam tolik chyb jako venku) a následuje hromadné hodnocení, kdy se všichni sejdeme v kuchyni a debatujeme, co komu šlo a nešlo, obdivujeme skvěle namaskovaná zranění a chystáme se na další zásahy. Ty nám ovšem překazí přicházející večer a s ním na svět padající tma a vypnutý proud kvůli vichřici, kterou nikterak nepociťujeme, zřejmě jsme byli v dostatečném závětří.
Pro tuto chvíli se tedy alespoň nasvačíme a přesouváme se nahoru, kde nám Hanka s Pavlem řeknou něco o interních stavech.
Proud je stále vypnutý, takže si svítíme čelovkou, sem tam blikne žárovka na stropě, ale její život nikdy netrvá příliš dlouho, za okny řádí vítr a asi i trochu bouřka, nebo ta byla před tím?? Po přednáškách hrajeme Triády, prohlížíme si Pavlovy fotky z víkendovky a z lezení na komín a kolem desáté večerní zjistíme, že bychom se možná mohli navečeřet. Někdo moc hodný a ochotný udělal večeři, ale ani za nic si nemůžu vzpomenout kdo.. (ta skleróza..). Po výborném jídle se začíná plánovat procházka, o které už se mluvilo několikrát, ale ani jednou se nerealizovala, Tentokrát se ale rozhodneme, že opravdu půjdeme a čekáme, co za překvapení nás čeká na místním poli. Někteří si výlet do větrné noci nechají ujít a raději zalézají do spacáků, my více odvážní a dobrodružství chtiví vyrážíme do tmy. Díky všudypřítomné tmě nejsem schopna říct, kdo všechno s námi nakonec šel. na začátku cesty jsme řešili složité filozofické otázky, ale později někteří přešli do mlčení a vychutnávání cesty po větrem bičované cestě.
A konečně jsme došli k cíli, kterým byl menhir s názvem Zkamenělý pastýř. Pořádně prohlédnout jsem si ho mohla až na fotografiích na internetu, ale možnost "prohlédnout" si ho pomocí hmatu byla taky nezapomenutelným zážitkem. Zatímco všichni obcházeli okolo, já si lehla do závětří, což vyvolalo u všech přítomných jakýsi pochybný podmíněný reflex, kdy se seběhli se slovy: "Paní, halo, paní, jste v pořádku?" A už mě chtěli štípat do ucha, zda jsem v bezvědomí.
Pavel zpovzdálí vše dokumentoval a já se tiše proklínala, že nemám baterky. Díky Pavlovi se mi podařilo udělat alespoň jednu značně nepovedenou fotku, ale zkuste fotit, když ani nevidíte co :)
A už byl čas pro návrat. Všichni prchají, jen my zarytí fotografové se trochu zdržíme a vztekáme se s nefunkčními baterkami :)
Po příchodu do domu se usadíme v kuchyni a protože se nám ještě nechce spát sedíme a debatíme až do půl 3 do rána. A potom už hurá do spacáků a nechat si zdát o proběhlém dni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama