Moravské Hvozdy 2.-4.10.2009

11. října 2009 v 23:02 | Tjen Welion |  Nebrontí akce..
Slyšte lidé země České, že my Švédové jsme dobyli vašeho města Brna, stejně jako přilehlých pozemků a vinic a samozřejmě i vašich mužů. (Ovšem ty si můžete s radostí nechat, neb není nad naše udatné švédské bojovníky.)


Pátek 2.10. L.P. 2009
Část SUPí kohorty ve složení Paik, Abbík, Žvejka se vydává v Paikově kočáře směrem na Lipovec, kde budou svedeny bitvy. Letos dojíždíme včas, žádné dodatečné dobíhání na nástup jako loni.
Zabydlujeme se ve škole, seznamujeme se se zbytkem kohorty (Samoi, Radek, Filip), vyrábíme VLKy a KNGčka, (která byla povětšinou posvěcená vnitřní přítomností Papeže) a pojídáme gumové medvídky.V přesně stanovený čas se přesouváme na nedaleké hřiště, kde slíbíme věrnost své armádě a zahájíme další Moravské Hvozdy.
Část armád poté vezme útokem místní hospody, další část se jde bavit do školy a světe div se, najdou se i tací, kteří trénují na zítřejší boj. Nejprve venku před školou a ve chvíli, kdy by mohlo dojít k rušení nočního klidu, tak v tělocvičně. Tu máme nejprve pod Švédskou SUPí nadvládou, ale postupně se začínají trousit Moraváci a vytvoří značnou přesilu. Proto se raději stahujeme do ústraní a spacáků, abychom byli na zítřejší boj v plné síle.

Několik vyvolených z obou armád svede noční bitvu, ovšem o té já nic nevím, neb jsem spala jako zabitá.

Sobota 3.10. L.P. 2009
Budíček zprostředkovaný školním rozhlasem a výzva k opuštění školy se vším potřebným na celý den - snídaně se podává na bojišti. Hrabeme se tedy ze spacáků, oblékáme Švédské barvy, chystáme zbraně a vydáváme se vybojovat slavná vítězství.
Na louce na nás již čeká snídaně, na kterou se hladově vrhneme a s krajíci chleba s barevnou pomazánkou přepočítáváme stavy armád. Co si budeme povídat, Moraváků letos bylo málo, takže několik lidí z naší armády přechází na jejich stranu - budiž jim vzdána čest za odvahu! Naše kohorta se tedy ustaluje na počtu 8 lidí a můžeme směle vyrazit do prvního boje hájit levé křídlo linie. Vyzbrojeni KNGčkem a 4mi životy, ve chvíli kdy o ně přijdeme přecházíme na KNG a štít, s čímž se již bojuje o dost lépe, ovšem tentokrát jen se 3mi životy a i ty jednou dojdou. A lhala bych, kdybych tvrdila, že ve chvíli, kdy se moje výzbroj smrskla na VLKy bez štítu, jsem v linii naproti Pirátům stála v klidu. Nicméně počet moraváků jsme zredukovali a i přes to, že ani my jsme nezůstali beze ztrát, mohli jsme si na konto připsat první vítěznou bitvu.

Následovalo lovení markytánek z nepřátelského území. Tady se našim mužům velice hodilo, že v moravské armádě bylo větší množství děvčat okolo 10ti let, takže se jistě velmi dobře nosily (na druhou stranu je jistě tížila obava o obvinění z pedofilii, čímž se váhově vyrovnávali našim ženám). Při této aktivitě jsem byla pronesena asi na 10 způsobů po herním poli, abych nakonec zůstala zajatkyní moraváků. Tentokrát jsme prohráli.

Ovšem k čemu jsou armádám ženy, když vázne zásobování. Přišel čas na dobývání okolních vesnic a těžbu surovin. Útočná SUPí kohorta opět obsazuje levé křídlo a pod vedením Paika se vrháme do vesnic, ze kterých těžíme, co se dá. Zde se nám velice osvědčil způsob dobít, vytěžit, utéct. Každá vesnice, kterou jsme si vyhlédli i přes statečný odpor Moraváků brzo padla a suroviny u osudky se vesele kupily. A na závěr nás hřál u srdce pocit, že naše zásobování je o trochu lepší než to Moravské.

Válečné tažení se ovšem neobejde bez zranění, a když dojdou zdraví vojáci, musí nastoupit i veteráni a mrzáci. Generál na vozíčku a chrání jej několik vojáků po otřesu, kteří vidí asi tak, jakoby měli na očích 2 roličky od toaletního papíru, kolem skáče několik beznohých a zároveň bezrukých štítařů a střelců, kteří měli tu zatracenou smůlu, že v boji přišli o své šikovnější ruce. Děla pro změnu obsluhují slepí dělostřelci s kompletně bezrukými nabíječi a alespoň trochu vše zachraňuje chodící štítař, který svého nebohého beznohého střelce nosí na zádech. Dohopkáme do linie a chystáme se k boji, když z Moravské strany vyběhnou dva otřesení vojáci a během několika sekund zabíjejí našeho generála. Nyní tedy bez velení svedeme doplňující bitvu, ale ani tu se nám nepodaří vyhrát.

Válečné zápolení je tímto pro dnešní den završeno a vracíme se do školy na večeři a k večernímu přátelskému klání v tělocvičně. K večeři je pečené kuře s bramborovou kaší a okurkovým salátem - mňam. Po dobré večeři je trocha času na vedlejší aktivity, jako je třeba švédský bang. (Ano, konečně tuto hru začínam alespoň trochu chápat a o jakýchkoliv vedleších úmyslech se mlčí!)

Ve 21 hodin se scházíme v tělocvičně a je vyhlášeno několik soutěží.
Vztyčování vlajky uprostřed kruhu, do kterého nesmíme vstoupit. (bod pro nás).
Srážení plechovek v běhu po překážkové dráze. (opět bod pro nás)
Stavění věže z kyblíčků. (byli jsme rychlejší, moraváci vyšší o ucho)
Přenášení věže z kelímků pomocí gumičky na provázcích. (po dlouhém zápolení opět bod pro nás)
Ženská pivní štafeta. (bod pro Moraváky)
A zeleninová mužská štafeta. (Nejhorší boj, ovšem i tady bod pro nás)
Na závěr přijde na ředu divadelní nebodovaná produkce, kdy nás Švédové seznamí s taktikou boje a Moraváci odehrají Romea a Julii po Švédsko Moravském způsobu.


Tím oficiální program tuším skončil, nicméně abychom nevyšli ze cviku, jdeme ještě s Kulichem (vystřídán později Finnem) a Samoiem chvíli bojovat před školu. A potom už jen spacáky a sny o tom, jak zítra vyhrajeme závěrečnou bitvu.

Neděle 4.10. L.P.2009

Vysoukat ze ze spacáků, vyzbrojit, jít se nechat seznámit s pravidly a do boje. Letos se závěrečná bitva koná uprostřed lesa. Účelem je dobít městské části Brna a hlavně jeho střed, přičemž s každým dobytím sídla klesá jeho hodnota pro následujícího držitele. Po opětovném přepočítání stavů armád máme s Paikem a Abbíkem zaječí úmysly k moravákům, ale jsou nám demokratickým hlasováním zatrženy. Trochu ovšem přeházíme kohorty, SUPi se spojují s Krysami a vytvoří Krysosupí útočnou kohortu a krysosupí obranou s krycím názvem Hampejz na počest Hampejznic, které museli odjet ještě před bitvou. Ovšem s převahou 20 lidí musíme vytvořit bitevní střídačku v polním lazaretu za živočištěm v Bohunicích. Bitva začíná, linie je vytvořena. Pro změnu stojím na levém křídle. Ovšem největší boje probíhají u Starého Brna ve středu linie. U nás je jen občasné zpestření zabíhající Moravák, a tak naše existence na linii v podstatě probíhá jako na sebe navazující přátelské souboje, neb máme živočiště 4 kroky za zády a neomezený počet životů. Za to Pragensis vs Supokrysy je úžasná podívaná. Naši muži (a asi i ženy) prolomí hradby Starého Brna, čímž nám tuším zajistili naprosto jasné vítězství.

Po této velkolepé bitvě už nás čeká jen nástup, předání klíčů od Brna našemu generálovi, stejně jako předání putovní vlajky Hvozdů a můžeme se pomalu přesunout do školy, zabalit a zmizet k domovům bohatší o nové bojové zkušenosti a krásný pocit z vítězství!

Yagi, yagi, yagi!!

A samozřejmě jsou i fotky:
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Paik Paik | 12. října 2009 v 21:46 | Reagovat

Ahoj, díky za čtivý článek. Znovu jsem si příjemně prožil ty slavné okamžiky na bojišti a už se moc těším na ty příští Hvozdy a jen můžu doufat, že napříště přijedou Švédi ve stejné sestavě, a že Moraváci doplní svoji zdecimovanou a málo početnou armádu :)

2 údržba blogu Kino údržba blogu Kino | Web | 2. listopadu 2009 v 20:39 | Reagovat

Pojďte na můj blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama