Operace Anthropoid Beta

7. prosince 2009 v 23:00 | Tjen Welion |  Bronťárny
Původně jsem chtěla začít přípravami a plánováním, ale mám pocit, že to vydá na článek samo o sobě, takže jako první akce samotná a pak, když se mi bude chtít, napíšu, jak to vypadalo před ní.


Půl 5 večer, přijíždíme ke strarému Tescu připravit se na účastníky. Pár jich už stepuje na druhé straně - nevadí, hlavně nenápadně projít, nevšímat si jich , nachystat se a dojít pro ně. Jako první uložíme naši mrtvolu, aby se jí nerozpadlo namaskování, poté si mezi sebou rozházíme věci tak, aby každý měl co potřebuje, připravíme falešné doklady pro účastníky, zjistíme co chybí a rázem je 5. Z blízkého paintballu se ozývá střelba, což vytváří dokonalou zvukovou kulisu.



Vezmeme si zbraně a přiběhneme pro účastníky s tím, že nás tam zkusil někdo zlikvidovat, ale byly jsme rychlejší, což dokazuje mrtvola s prostřelenou hlavou, kterou všichni zkoumají. "Toho si nevšímejte, prostě to překročte a my přes to něco hodíme!" Zabalíme Honzu ("Teče mi to do voka!") do pláště a dále mu nevěnujeme pozornost.



Na úvod vyřídíme nutnou byrokracii, jako je prezenčka, odnosíme batohy k Samoiovi do auta a vrhneme se na vysvětlování pravidel. Každý člověk má svojí roli, specifické schopnosti a vybavení, takže toho není zrovna málo, a když je někdo blbec jako já a zapomene si soupis pravidel, tak to pak dopadá tak chaoticky, jak to bylo...

Nakonec se to ale zvládne a můžeme rozdat Občanské legitimace a pracovní knížky. Později se přihlásivší ovšem svoje knížky nemají. Dva dostanou knihu od lidí, co se odhlásili, třetí má smůlu. Pravda partyzán s fotkou jakési holčiny to taky neměl uplně jednoduché. A ještě k tomu ti dva nejpodezdřeleji vypadající partyzáni mají židovské předky, což pro ně znamená pár nepříjemností jako třeba zákaz vycházení po 22 hodině a tak podobně. Naštěstí mají s sebou užitečné kolegy, kteří je mohou zamaskovat... Tak ještě pořídit otisk prstu, pěkně krví zastřeleného vojáka.



Vše je snad jasné, předáváme první kontakt na spolupracovníka a odjíždíme, zatímco atentátníci se musí dostat z garáže pomocí několika papírů. Na Stodůlkách nás Samoi vyhodí z auta a jede na Šárku odvézt věci do klubovny, kde budou spát účastníci a my směřujeme do metra. Honza v uniformě a s prostřelenou hlavou, nevím proč, budí pozdvižení u civilistů, což si značně užívá. Dojedeme do Myslíkovky, kde se v kanceláři může (a musí) umýt, my zatím uvaříme čaj a předáme Sokolíkovi potřebný materiál, se kterým vyráží na dvorek k popelnicím. Honza se mezi tím toulá po ulici a číhá na první oběti, zatímco Peťa čeká, kdo si přijde pro první vízum. A já, neviditelná zabalená v plášti číhám s foťákem..



Účastníci dobíhají, nesou sirky a kuličku do myši (co jinýho si tak mohl vymyslet ajťák?) a čekají, zda se něco dozví. Nejprve si domluví schůzku zítra ráno v Jinonicích a potom je jim ještě předána fotografie zachycující Hildegardu kterak předává jakousi obálku pochybnému chlápkovi, již od pohledu Němci. A v 8 večer se s ním má setkat v čajovně Ve věži. "A to je vše přátelé, sejdeme se zítra." loučí se Sokolík. Přichází Hortensie a zapisuje víza. Nikdo si v tom chumlu lidí nevšimne Honzy. "Ale, copak se to tu děje? Můžu se přidat?" Je tu kontrola dokladů, kdo má neplatné, má problém a odnese si za to nějaký ten úraz. Představitel krutého režimu se s nikým nemazlí.



Hortensie má neprozřetelně doklady v mém neviditelném batůžku, avšak zachraňuje ji šatnář se svojí maskovací čepicí. Dokonalé! Trochu zklamání pro milého Vögelchena, ale ten se prozatím nevzdává a loví dál. Hortensie se mezi tím nenápadně vypaří. Chvíli počkáme, až se k nám Honza přidá a jedeme do čajovny, kde máme být v půl 8, což už trochu nestíjáme. Co se dá dělat, jsme tam chvíli před 8. Naposled si zopakujeme co a jak bude a už se rozestavujeme na pozice. Peťa pod minové pole, Honza za dveře pěkně kontrolovat, zda jsou všichni dostatečně zamaskovaní a Samoi se mnou do patra nad konvičku čaje a tajné plány.



Netrvá to dlouho a máme tu prvního odposlouchávače. Začneme konverzovat o tom, co má naše budoucí mrtvola v plánu na zítřejší den a stopujeme 10 minut od doby, kdy u Hortensie spolkla porozumívací pilulku. Poté začneme "mluvit Německy". Samoi s tím nemá zas až takový problém, ale já, Němčinou naprosto nepostižená, jsem v koncích. Slabikuji si pořád do kolečka jednu větu, pěkně foneticky přepsanou a doufám, že to nějak projde. Sejde se nám tu několik naprosto dokonale maskovaných lidí. U některých ovšem lehce pokulhává nenápadnost v oblasti kradení dokumentů z našeho stolu. To ovšem vynahrazují zase jiní.



Sedíme, konverzujeme, když tu se najednou ze schodů ozve: "Hilfe, hilfe." okamžitě se tam s Von Stichenem rozběhneme, zda je ten nebohý muž v pořádku a mezi tím, nám jeho kolega ukradne lístek ze stolu. Dokonale sehráno! Ovšem dochází čas, čajovna za 7 minut zavírá, takže poslední dvojice je poněkud ochuzena o informace, ale zase "obohacena" o Von Stichena hrajícího ožralu. Za sebe můžu říct, že ho nikdy nechci vidět skutečně opitého. Zaplatíme a odcházíme.



Na schodech ještě čekají ostatní, kteří drží miny, aby nevybuchly. Projdeme dolů, vezmeme Hortensii a míříme někam směr jídlo, neb do půl 12 je času dost a naposledy jsme jedli asi ve 2. Zrada 1. je, že všechny restaurace v okolí zavírají v 10 a zrada druhá, že běháním jsme ztratili celkem dost času. Takže nakonec míříme na Václavák do mekáče a KFC (moje hláška "Radši si dam mrtvýho Ptáka, než mrtvou krávu, se u Honzy nějak nesetká s valným pochopením..." Zřejmě ptáčkovská solidarita.)



Před půl 12 se jdeme podívat na divadlo, Honza zakuklený do šátků a mé softshellky předává klíče od ubytování, část jídla a čaj a můžem vyrazit pro auto na Dejvickou. Ještě se všichni potkáme v metru, neb i účastníci směřují našim směrem. Po výlezu z metra se ještě projdem k autíčku, nějak se do něj naskládáme a už nás Samoi veze domů. Tady se v rychlosti dohodneme na budíčku a už se skládáme do postelí s vidinou krásných 3 hodin spánku.



Ve 4 ráno slézám z postele a spolu s Peťou jdeme vyrábět tousty k snídani a na celý den k jídlu, pány necháme spát o půl hodiny dýl. Nicméně půl hodina uteče jako nic, takže je jdeme budit. Samoi relativně spolupracuje, zatímco Honzovi se rozhodně vstávat nechce. jeho výkřik "Ty vole!" snad probudil půl bytovky a tu druhou půlku výbuch smíchu po tom, co jsme se dozvěděli, co mu na to odpověděla. ("Já tu žádnýho nevidim, pokud tě teda nevykastrovali.")Nicméně Pták nám pořád spí a nechce se z postele vyhrabat. Co se dá dělat, zkusíme na něj jít dvě. Byl to boj, ale po zabavení obou peřin a následném zlochtání opouští značně nadávaje postel a sune se ke stolu na snídani.



Po 5 hodině ranní se znovu skládáme do vymrzlého auta a míříme na Šárku pro účastníky. Plán je jednoduchý. Peťa je vzbudí, řekne jim, ať se zabalí a my tam v 6 vtrhnem a uneseme jí. První problém je, že se v klubovně zamkli, takže se tam Peťa snaží zběsile dobouchat. Druhý problém, když už se jí to konečně podaří, Kuba vyjde ven na průzkum a vidí nás. V tu chvíli mu zazvoní budík a tím se krásně prozradí. Paráda. Je 6, jdeme dovnitř, než je stačí varovat. Kluci tam s řevem vtrhnou. Já jim ukážu Peťu, kterou popadnou každý za jednu ruku a už jí vlečou pryč. Chudák je z toho celá vyplašená a to o tom jako jediná věděla.



Honza nás opustí na Dejvické, že jde číhat, my s Peťou vystupujem na Náměstí Republiky a míříme do Jinonic. Lehce nás děsí představa, že Sokolíka nedostanem z postele, ale naštěstí si nařídil budík, takže tato část proběhne bez problému. Peťa ho zažene do koupelny, já ulovím připojení na net a každá provedeme svoji část práce. Když je hotovo a namaskováno, můžeme vyrazit do lesíka. Peťa se schová za náspem, já tu pro změnu nejsem, neb jsem zabalená v plášti. Sokolík si za sebou táhne řetězové biče, ve snaze vypadat podivně. (Pořád říkam, že strýcu je úchyl ;-) ) .



Trochu nám nevyjde původní plán, neb se skupinka nějak pochybně rozdělí, takže je jich tu stěží půlka. Mno co se dá dělat. Sokolík neboli Kapitán Jack požaduje dva lidi, kteří tu s ním zůstanou a nechají se přivázat ke stromu. Viola s Tomášem se hlásí dobrovolně, což je trochu zrada. Zasáhne Hortensie. Přijde naštvaná, že jí nechali unést a jí dalo děsnou práci zdrhnou a teď má ještě obětovat dva lidi ze skupiny? Jack si jí ale odchytne, že chce jí a kdo že bude ten druhej? Tak ho Hortensie podřízne. "Tak jo, to je vyřešený. A teď, proč jste mě nechali unést?" nakonec se nějak nechá ukecat za živý obraz na téma demokracie a předá jim dynamit, který sebrala Jackovi.



Dohad kam kdo pokračuje už se neúčastníme a jedeme si na svoje místa. Peťa do SA, já na Hrad za Honzíkem a pak na schody. V půl 9 zjistím, že Honzík zaspal a v Katedrále v 9 nebude. Hm, supr, co teď? Snažím se přesvědčit jiného kolegu, ale vše je marné. Vyzbrojím se tedy cedulkou Jan Zbela a čekám na vlastence u Zikmundovky. Už je i vidím přicházet dovnitř, tak jim jdu naproti, ale někam mi zmizí. Tak se chvíli procházím venku, poutám pozornost a nalákám je dovnitř tak akorát na to, abych je předala právě příchozímu Honzíkovi a doběhla na schody, kde už čeká Peťa.



Tady počkáme na umělce, sehrajeme divadlo kterak zlý gestapák ukradl žongléři balonky, počkáme až nám vyrobí nové a nakreslí mi úsměv a můžem jít dál. Umělci jsou ještě uloveni Honzou, který na asi padesátý pokus konečně nachází schody. ("Si měla říct, že to je cesta na hrad, ta vim, kde je!") .



Přesouváme se urychleně před policejní muzeum, kde Hortensii pověsíme s padákem na strom, Honza jde na lov a já, jakožto černý kašel vyrážím infikovat atentátníky. Pár jich pochytám a nakazím. Jako první je na řadě Lucka, kterou velice potěší, že může epidemii šířit dál, ale psssst! Tomáš vysvobodí Hortensii ze stromu, ta v rychlosti rozdá víza a jedeme před Tyršův dům.



Tam jsme podezdřele brzo, tak si zajdeme na výstavu a čekáme, až dorazí Sokolové na všesokolský slet a zacvičí nám sestavu s padákem. Padáky mají opravdu všichni a některé jsou více než dokonalé. Stejně jako sestava a následný přeskok přes kozla. Musím říct, že tohle se opět atentátníkům vydařilo. Prý to byla improvizace, pokud ano, tak klobouk dolů.



Předáváme dynamit a já mizím na Střelecký ostrov odlovit kluky, kteří už chodí po včera udané trase, abych byla s foťákem u toho, až se uskuteční atentát. Peťa se přesune do Týnské, kde bude vydávat víza. Na Střeláku je 30 minut docela nuda, trochu jí zpestřuje střelené nohaté štěně, které běhá zběsile okolo a snaží se mi sežrat svačinu. Bohužel za chvíli odejde, takže se mnou zůstane jen zima a dlouhá chvíle, nevadí. Konečně dorazí Vögelchen i se Samoiem, který se usadí na lavičku na severním cípu ostrova. Vypravím se za ním s tím, že od teď mu dělám stín, aby byl foťák stále u něho a neprošvihla jsem zaznamenání jeho slavného konce.



Účastníci se dělí na dvě skupiny. Jedna jde pro bombu na Palmovku a druhá k Peti pro víza. O tom, jak bude bomba vypadat nemáme nejmenší tušení. Samoi ráno odvezl budík na Palmovku Petrovi, který slíbil, že s ním něco provede a výsledek jako první uvidí sami účastníci.



Trasa pokračuje k Myslíkovce, kde nás nenápadně sleduje Lucka. Ztratíme se jí v tramvaji. Honza dojde k závěru, že chvíli nebude Samoiovi v patách, ale sejdeme se u filozofické fakulty za hodinu. Souhlasíme a jedeme na Jiřího z Poděbrad. Pro jistotu nejedeme metrem, co kdyby číhali ve vestibulu? Tramvaj a část cesty pěšky se nám zdá jistější. Samoi se projde mezi stánky, rozhlíží se kolem, stejně jako já. Že bych je přecenila? Nikoho tu nevidím.



Ale jo, přecijen tu jsou. Honza se nenápadně kolem nás projde a směřuje si to za kostel. Čekám až se Samoi otočí, aby neviděl kam jdu a spěchám za nimi, abych udělala pár fotek. Vlastenky jdou dělat návnadu, Honza klást bombu.



Viola nějak Samoie přesvědčí, aby šel s ní ke kostelu, kde už si ho veme Honza a přesvědčuje ho, že tu má počkat, protože si tu s nim dává schůzku jeho nadřízenej. Lucka stojí dole pod kostelními schody a přemýšlí, jak atentátu zabránit a zároveň se neprozradit. Na konec kašle na nenápadnost, vyběhne nahoru, popadne Samoie a utíká s nim k metru, kde ho zanechá svému osudu a vrací se k ostatním.



My tedy pokračujeme k filosofické fakultě, kde má čekat Pták. Jak jinak, než že nečeká a telefon má nedostupný. Trochu průšvih,ale co se dá dělat, nějak to zvládnem. Samoi se jde uklidit za dům, že bude před vchodem přesně na čas, já se potkam s Peťou, něco řešíme, když tu najednou Tomáš s vlkem v ruce. Čas na útok kašle. Smůla, kašel je pomalý a zažene atentátníka za fakultu. Ten má až moc dobré postřehy, takže dvěma dobře mířenými ranami posílá Samoie k zemi a poté se ptá, zda to byl on. Nezbývá než tuto informaci potvrdit a pogratulovat k úspěšnému atentátu. Za chvíli už se tu sejdou všichni, oslavují úspěch a řeší co s Luckou.



Do toho se k nám připletou civilisti, kteří už chtějí volat policajty, že jsme tu někoho vážně zabili. Mno bomba, kdyby někdo skutečně zkolaboval, tak o něj pohledem nezavaděj. A to samé, když Honza vezl bombu metrem a ona mu tam začala houkat. I když tam chápu, že ho chtěli ukamenovat, ten zvuk byl otřesnej.



Když už se konečně sejdeme všichni až na Lůcu a Aleše (kteří jsou uklizeni ke Koni, aby Lucka neškodila), domluvíme se na tom, že pojedeme za Muzeum, kde Lucku postaví ke zdi a partyzáni to s ní vyřídí. Samoi jede předat klubovnu a odvézt Ptáka na bus a my se jdeme připravit na popravu zrádce.



Lucka jde téměř dobrovolně až do chvíle, kdy jí Matěj s Kubou popadnou pod paží, to se začne zuřivě bránit. Ovšem proti 9ti jiným lidem nemá šanci. Nicol jí zaváže oči, kluci jí dovedou ke zdi, připraví si vlky. A protože nechce říct žádná poslední slova ani nic podobného, je to s ní vyřízeno rychle a tiše.



A zbývá se už jen dopravit domů. Utvoří se kruh kolem časové osy (momentálně nezaměstnaného kašle) a začne se točit a odpočítávat roky až k roku 2009. A jsme doma. Tak co teď? Je půl 4 a čajovnu máme zamluvenou až od 5. Tak nás Viola s Tomášem pozvou k nim na polívku. Jsou nabídky, co se neodmítají. Tak se všichni nacpeme do jejich malinké kuchyně, Tomáš se jako správný muž ujme vaření a za chvíli už všichni jíme. Půlka lidí pak odjede do čajky a my ještě dojídáme a myjeme nádobí. Samozřejmě probíráme i průběh hry a kdesi cosi, co se zrovna naskytne. Do čajky tak přijedeme trochu se zpožděním, s tím, že pár lidí se odpojí a míří domů. Samoi přijede až jako uplně poslední, neb zařizoval navrácení klubovny v použitelném stavu.

A tím bych snad mohla skončit... I když, možná to ještě není všechno, však se ještě uvidí...

Fotky zde

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bianka Billionaire Bianka Billionaire | Web | 18. prosince 2009 v 20:46 | Reagovat

pěkné

2 D D | 16. února 2010 v 15:34 | Reagovat

ghg
Prosím pošlete to dál! Tohle nepřestávej nebo se stane něco špatného. Jmenuji se Daisy, je mi 7 let mám blond vlasy a děsivé oči. Nemám nos a uši jsem mrtvá. Pokud tohle nepošleš 15ti lidem zjevím se dnes večer u tvé postele s nožem a zabiju tě.Tohle není vtip! Něco dobrého se ti stane v 15:22-někdo ti zavolá nebo k tobě promluví a řekne : MILUJI TĚ !!!! P.S: Neporuš to!

3 Ruda Ruda | 3. září 2010 v 20:13 | Reagovat

Chybí mi tam trochu dialogy.

4 Ruda Ruda | 3. září 2010 v 20:14 | Reagovat

Hele a koukám, že ti tady píší nějací duchové. Nemusím se doufám bát, že ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama