Valná hromada Hnutí Brontosaurus

1. března 2010 v 21:45 | Tjen Welion
Po Valné hromadě našeho úžasného článku, mě čekala účast na Valné hromadě celohnuťové, neb jsem se rozhodla plnit předvolební sliby a hlavně své předsednické povinnosti.


V pátek opouštím práci absolutně na čas a lovím první tramvaj, co jede na Vltavskou. Jako na potvoru mají všechny zpoždění. Oproti tomu, metro mi ujede těsně před nosem. Nicméně stále je čas a šance stihnout správný vlak i sraz na nádraží.

Přiběhnu ke skupince Dave, Bára a Jarka a zjistím, že jsem tady až podezřele brzo, neb ještě několik lidí chybí. Dave odchází pro sebe a právě příchozí Hanku ulovit nějakou svačinu a Martin kolem nás v podstatě taky jen projde k pokladnám pro společnou jízdenku. A protože je nejvyšší čas k nástupu do vlaku, odsunujeme se na nástupiště. Podaří se nám sehnat úžasné místo v části vagónu vyhrazeném pro kola. Ono totiž co si budeme povídat, v tuhle roční dobu moc kolistů nejezdí, takže nikomu nevadilo, když jsme se pod věšáky na bicykly složili my a na ně pověsili místo kol bundy.

Odjíždíme a Dave zavelí, že mám dělat Vánoční stromeček. Postavím se tedy do pozoru, přes sebe si hodím zelený šátek a tvářím se stromečkoidně. Hančí pode mnou najde dodatečný dárek - Tantrix. (Dokonalý hlavolam, k němuž se ještě blížeji dostanu v pozdější době).
V Pardubicích přestupujeme do dalšího vlaku, což jsem zřejmě prospala, protože si tuto část cesty ani za boha nemůžu vybavit. Tedy až na hlášku: "Žvejka si nechá batoh dole, aby se měla ke komu tulit." tedy beru jako fakt, že jsem přitulena k batohu pobývala mimo stejný časoprostor jako ostatní.

V Brandýse nad Orlicí definitivně vystupujeme a řešíme logickou hádanku, co znamená cedule Zákaz přecházení kolejí, která je umístěná směrem ven z nádraží, kde už žádné koleje nejsou, stejně jako netušíme, jak jsme se tedy jinak měli dostat ven, když nikde není ani nadchod ani podchod a vlak stojí neomylně na prostřední koleji. Poté chvíli čekáme na přejezdu, až projede vlak, ale když ani to není dostatečný důvod zvednout závory, vydáme se směle vpřed. Na druhé straně je umístěna cedule, že závory se zvedají jen na požádání. OK, tohle nádraží je poněkud zvláštní.

Chvíli se dohadujme, zda jít zkratkou, či nikoliv, což má za následek, že nám Jarmila, Bára a a Martin utečou, nevadí. My klidnou chůzí přes zkratku dojdeme též. Dokonce se sem tam pod zbylým sněhem rýsuje obrys chodníčku vedoucího přes pole. U křížku v oucmanicích se Dave snaží vzpomenout, kudy tudy do Palety. Levo, nebo pravo. Prý počká, kam půjdeme my. Jako na povel se s Hančí rozdělíme a každá jde jiným směrem. Čekáme jak bude Dave reagovat. Půjde za svojí drahou polovičkou, nebo uvěří mně? Jaké je pro obě překvapení, když skutečně vyrazí za mnou, samozřejmě na tu špatnou cestu. Ovšem zželí se mi ho (a navíc se obávám inzultace ze strany Hančí), a tak mu brzo prozradím, že tudy cesta skutečně nevede a nechám jej jít odprosit svoji partnerku za nedůvěru. Pod Hančiným přísným dohledem poté dojdeme až k Ekocentru. Uvnitř je minimum lidí, skoro se nám zdá, že jen ti, co přijeli s námi. Nevadí. Jdeme ulovit místo na spaní - Holubník. Rovnou jej i přestavíme tak, aby se na 3 postelích vyspalo 6 lidí (pardon, Brontíků).

Převlékneme se, vyplníme delegátky a zatímco Dave má jako jediný vše potřebné, Hančí čeká na podpis (Tibora) a já na razítko (Páju). To nám ovšem naštěstí nebrání v registraci, poté co slíbíme, že vše potřebné dodáme. Delegátka má úchvatnou růžovou barvu. Hosté jsou modří, zbytek netuším. V jídelně podepíšeme košili pro Toma Hradila a blbneme s mručícím plyšovým brontíkem Hanky P. (až do doby než jej adoptuje Maruška). I večeře se dočkáme, to když už jsme tu v hojnějším počtu. Dokonce i razítko už dorazilo.
A po večeři oficiální zahájení VH.

Sejdeme se v sýpce, kde jako první složíme slib delegáta a host. V pozoru s rukou na srdci opakujeme Mírou předříkávaný text o tom, že nebudeme rušit zbytečným kecáním a stupidníma připomínkama. Slib složen, usazujeme se, každý se představí, aby zavládlo alespoň trochu obecného povědomí o tom, s kým budeme po tento víkend sdílet tento (pro běžného jedince možná lehce stísněný) prostor, ale i myšlenky, počítáme přítomné delegáty, volíme skrutátory a moderátory, schválíme program a nastupuje Tom Hradil s hodnocením jeho 5-ti letého působení na postu předsedy. Následují další bilance, tentokrát už jen za rok 2009. Pro dnešek už je na programu jen promítání filmu z Dortu pro Brontosaura a všeobecné směsi fotek. Dortový film si nenechám ujít, ale protože u něj skoro usínám, přesunu se radši do postele, která se ovšem stala hráčským doupětem. Hančí totiž musela vyzkoušet jak se hraje Tantrix ve více lidech. Ve zkratce tato hra spočívá v tom, že hráči přidávají hexagonální kameny k sobě tak, aby barvy na nich navazovaly (červená na červenou, modrá na modrou...) a snaží se vytvořit uzavřenou smyčku a zároveň bránit ostatním, aby vytvořili jinou smyčku. V jednom člověku je to pak zajímavý hlavolam, kdy je stanovenou jakou barvu má smyčka z toho či onoho počtu kamenů a opět je cílem ji vytvořit. V 1 už je při smyslech jen Olí, která zřejmě opravdu svoji smyčku vytvořila, ale to nemohu posoudit, neb jsem již spala.

Je skoro 8 ráno, což může znamenat dvě věci. Buď je posunutý budíček a nebo nás někdo zapomněl vzbudit. Vyrážím na průzkum. V jídelně je už docela živo, takže b) je správně, evidentně jsme SUPům nechyběli, skoro bych si to mohla brát osobně, být ještě o něco víc vztahovačná, než jsem. Mno nic, jdeme se taky nasnídat, aby nám neunikl začátek jednání. Po 8 už jsme všichni v sýpce a čekáme, co se bude dít. (Program sice máme a známe, ale stejně netušíme.) Zahájení je formou hry. Předávání mince, nejprve z nártu na nárt a poté z hrudi na hruď. Probraní a rozhýbaní, usazujeme se a začíná ta vážná část. Sáhodlouze ji tu popisovat nebudu, jistě vznikl nějaký oficiální zápis, který si zájemci přečtou.

Těsně před obědem nastává fáze navrhování kandidátů do výboru. Navrhnout se může kdokoliv, poté je na jeho zvážení, zda o kandidaturu stojí, či ne, ale to bude až odpoledne, zatím přes oběd a hru se můžou navržení rozmýšlet. Já uvažuji o kandidatuře do KRKu. Někdo to přeci dělat musí. Míra to sice napíše, ale prohlásí, že si kdysi taky myslel, že to je dobrý začátek, ale že výbor je mnohem lepší. A šup, už jsem i na horním seznamu. Heh. No dobře, tak o tom popřemýšlíme. Teď tedy, kdo už je rozhodnut a kdo ne? Kdo není rozhodnut, nebo nechce, dostane ke jménu otazník, ostatní jsou odškrtnutí (jakože ano), škrtnout se zatím nikdo nesmí. Ale znáte to, zákazy jsou od toho, aby se porušovali, takže nám Dave při odchodu na oběd vítězoslavně sděluje, že se právě škrtl.

K obědu je fazolová omáčka a po obědě hra OHB. Hančí jde spát, my si jdeme hrát. Pajas, Míra a Áďa nám venku vysvětlí pravidla, rozdělí nás do skupin Hlavas, Org, Účastník a už se můžeme rozebíhat ke scénářům a shánět spolupachatele na tu, či onu aktivitu. V praxi to vypadá tak, že si skupina přečte scénář, secvičí, co má a jde to přehrát Mírovi nebo Pajasovi, kteří je pak bodově ohodnotí. Začínáme u valníku. Organizátoři stojí naproti sobě, účastník (já) skáče kolem nich snožmo osmičku. Organizátoři povzbuzují slovy:"Hop, hej." Poté si účastník sedne do dřepu se slovy:"O, smily day." A organizátoři mu odpoví:"Směj, směj, jen se směj." A podobných věcí tu bylo 20, stačilo si jen sehnat ty správné lidi. (Občas se "nezadařilo" sehnat ty nejideálnější, to když jsme si dvě relativně malé slečny zvolili ke spolupráci relativně přerostlého Jardu a měli jsme ho udržet s pokrčenýma nohama ve vzduchu a otáčet s ním. Sice se to podařilo, ale došli jsme k závěru, že horší už by byl jedině dvoumetrový Elf.) Asi nemusím zdůrazňovat, že jsme se u toho náležitě vyřádili, i díky tomu, že autor je evidentně Pratchttovec, takže o nějaké to oook, eeek, KVÍK a podobné výrazy nebyla nouze. Hra skončila, pár lidí ještě předvedlo aktivitu 21, když Pajase zkusili vyválet ve sněhu a SUPi aktivitu 22, kterak je krásné být SUPem. Na sněhovou bitvu bylo málo sněhu a málo odvážlivců, takže to vypadalo jen jako hromadný úprk do budovy, přičemž sem tam přiletěla nějaká ta koule.

Ale zpět do Sýpky a zase vážně. VH pokračuje. Sepisujeme naše vize. Hančí s Davem radši spí. Když jsou dveře polepené lístečky s tím, co pro nás znamená Brontosaurus, kam chceme, aby směřoval a další fůrou věcí, shrne toto Elf do několika kategorií. Ty si mezi sebou rozdělíme a snažíme se z nich udělat nějaký rozumný výcuc, aby s tím po nás mohl pracovat někdo další. Naše skupina má asi nejobsáhlejší kategorii společenství, kterou zvládneme nacpat do 4 bodů a jednoho přání. (Aby brontosaurus byl víc, než jen součet základních článků).

Konečně se dostáváme k tomu, na co všichni čekají. Volba výboru. Potvrzují se kandidáti. některým se to skutečně rozleželo během oběda v hlavě, takže finální počet kandidujících je 9, z toho dva by se rádi viděli na místě předsedy. Každý ovšem musí pronést řeč. Začíná Áďa, vysvětluje ve zkratce, jaké jsou její vize, po ní Jarda... (Pro zájemce se to dá dohledat na Brontowebu obsáhleji.) Bohužel pro mě musí i ostatní kandidáti do výboru přednést předvolební řeč. Tyhle věci nemám ráda. Všichni přede mnou mají desky s poznámkami. Což o to, desky bych měla taky, ale v nich nic. Ale tak co, nebudu se tvářit jako intelektuál, když nejsem. S prázdnýma rukama předstupuju před oněch 40 lidí. Co říct? Nevím. (Případně, kdyby někdo zpětně věděl, co jsem vlastně říkala, bylo by fajn mi to připomenout.) Následují otázky. Tradiční Sokolova otázka: "Jak jsi na tom s časem?" a Toma Hradila předběhne s jeho tradiční otázkou Jarka, neb se místo něho ptá na moje dobré a špatné vlastnosti. Víc otázek tuším nebylo. Nebo bylo? Prchám.

Nastává čas volby. Na orazítkovaný papír napsat lidi, které si přejeme mít ve výboru a pod čáru pak KRKouny. Volební komise je vytvořena z nekandidujících dobrovolníků. Hlasovací lístky odevzdány, nastává chvilkový odpočinek, než se komise dobere výsledku. Dopočítáno, rozhodnuto, scházíme se vyslechnout si závěrečný verdikt.

Do výboru i KRKu prošli všichni kandidáti. Potlesk, radost, znáte to. Jdeme na večeři. Výbor si uloví jídlo a jde zasednout a zvolit předsedu a místopředsedu. Obsadíme za tímto účelem Pajasův pokoj. Volba předsedy je rychlá a na jejím konci nemáme předsedu, ale předsedkyni. Místopředsedy se stane Tom společně s Jardou. Nyní jdeme rozplánovat zasedání výboru a data Velkých Rad a příští Valné Hromady. Hodina kterou jsme měli k dispozici je u konce a jdeme vyhlásit, na čem jsme se usnesli. Ve chvíli, kdy Tom řekne, že předseda nebyl zvolen se sálem rozhostí nevěřícné ticho, které obratem vystřídá jásot, potlesk a křik, když všem dojde, že máme předsedkyni. Rovnou oznámíme i data na kterých jsme se dohodli.

KRK nám též oznámí, kdo je jejich předseda a na čem se usnesli. A jsou na řadě předávání ocenění. Hrnečky, na které jsme mohli nominovat 5 lidí získá Sokol za Stromky pro ČT, Rober za BIS, admin webu, Jarka za KRK a ? Následuje vyhodnocení fotografické soutěže Brontosaurus žije. Odnáším si krásný diplom za 2. nejlepší video, komentované slovy: "Jsou věci, který prostě nevyfotíte." Což je pravda, protože 15 lidí vycházejících z prevetu se opravdu fotí jen blbě, chcete-li, aby bylo jasné, že tam byli všichni najednou. Mám radost. A ještě větší z toho, že rejpal Maikee byl až třetí. Ooooo s jakou radostí mu předám jeho diplom.
Dále vyhodnotit fotky a vrchol večera čeká v Kamenné učebně.

Předávání Březových lístků, ocenění přátelství. První zelený lístek dostane i Hančí! Gratuluji, protože je to človíček, který si jej rozhodně zaslouží! Na oslavu je poté připravena pajasova cukrárna. (Pajase jsem podezírala, že je vše jeho výroby, ale poměrně rychle se přiznal, že pekla přítelkyně, holt si to umí někdo zařídit). S Hančí a Davem ukořistíme patro učebny, kde jsme sami a chvíli si povídáme, než jsem odvelena na pokračování zasedání Výkonné výboru (je nás tam víc ženských, tak ať je nějaká ta rovnoprávnost). Asi po 2 hodinách toto jednání prohlásíme za ukončené, neb již není co vyřešit a navíc je skoro 1 v noci. někteří odvážlivci tedy ještě pokračují v debatě na téma Akce příroda a její úpadek,ale na to už nemám nervy ani sílu, jdu spát s vidinou vstávání za 5 hodin. Potěší mě Pajas a to, že jede autem do Chocně a poté stejným vlakem jako já do Pardubic. Takže se k němu ráno drze přidám do auta. Ve 2 se mi konečně podaří dostat do postele a usnout. Za 4 hodiny zvoní budík. Ou, jééé jak mě se chce vstávat. Poberu věci a balit jdu na chodbu, abych tu nikoho nebudila. Když se vracím pro zapomenutou nabíječku na telefon, Hančí na mě jen nevěřícně kouká s dotazem: "Ty vážně vstáváš?" Podezírala jsem jí z toho, že je jí mě líto, ale poté jsem pochopila, že tento dotaz znamenal pouze to, že chtěli obsadit i moji postel.

Zabaleno, jdu zjistit, zda je v jídelně něco k ulovení na snídani. Pajas. Tedy, ne že bych lovila Pajase, ale ta buchta, co měl před sebou vypadala velmi lákavě. A protože je to velice galantní muž, rozdělil se se mnou. V 7 jsme se složili do auta a vyrazili směr Choceň, kde jsme vyčkali na vlak. V Pardubicích jsme se rozloučili, já se chopila své knihy o Gestapu a studijně zakončila tento víkend.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanci Hanci | 2. března 2010 v 11:35 | Reagovat

Vecerni seamce nad Tantrixem byla jen nad hlavolami, ke hre jsme se dostali v nedeli pred odjezdem :o)

Co vim tak dalsi hrnicky dostala jeste Janoula a Martin Zink co na nastarosti web.

Ja jsem te v nedeli rano opravdu litovala ;o) To ze obrat moje polovicka zabrla tovje misto ja nemuzu :oD

2 Dave Dave | E-mail | 2. března 2010 v 18:38 | Reagovat

Milan Zink ;).

A že si pro sebe zaberu tolik volného místa ... kdo by neodolal ;).

3 Ruda Ruda | 3. září 2010 v 20:12 | Reagovat

Koukám, že sem psali komentáře jen ti dva, co tam spali.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama